Části kostry velryby grónské zavěšené pod kůrem patří k nejpřekvapivějším detailům kostela sv. Františka Serafínského v Golčově Jeníkově. Podle tradice byly přivezeny jako válečná kořist z přístavu Stralsund u Severního moře. Městské a krajské materiály je označují za nejstarší dochované pozůstatky velkého kytovce v České republice.
Celou kostru tu neuvidíte. Dochovala se pravá spodní čelist, pravá lopatka a jedno žebro. Jeho zařazení se v různých popisech liší: uvádí se krční žebro, případně žebro z přední části hrudní páteře. Původní velryba měla podle místních informačních materiálů měřit přes 16 metrů a vážit přibližně 45 až 50 tun.
Kostel navazuje na poutní areál
Empírový kostel vznikl v letech 1827 až 1829 z podnětu hraběte Otty z Herbersteinu. Jednolodní stavba byla navržena tak, aby přímo navazovala na loretánskou kapli, a stala se tak mladší částí rozsáhlejšího poutního místa.
Počátky areálu jsou spojeny s generálem Martinem Maxmiliánem Goltzem, který zde v letech 1650 až 1653 budoval poutní zázemí. Původní kaple sv. Františka z Assisi se částečně zachovala v ohradní zdi děkanské zahrady. Stopy po zazděných oknech, profilovaná římsa a pozdně barokní portálek připomínají její někdejší podobu.
Areál tvoří také loretánská kaple, uzavřená zahrada a sousoší Svaté chýše nad vstupní branou. Naproti kostelu stojí samostatná zvonice. Podle turistických materiálů je vysoká 49 metrů a do dnešní podoby byla přestavěna v roce 1785.
Detaily uvnitř chrámu
Vedle velrybích kostí stojí za pozornost empírové kování dveří, kazatelna s částmi pocházejícími z druhé poloviny 18. století a kamenná křtitelnice s cínovým džberem. Její dřevěné víko zdobí rokoková řezba Křtu Krista v Jordáně.
Oltářní obraz sv. Františka Serafínského namaloval v roce 1888 kutnohorský malíř V. Vysekal. Obraz Nanebevzetí Panny Marie je pravděpodobně dílem okruhu nebo dílny jezuitského malíře Ignáce Raaba. Varhany z roku 1899 zhotovil kutnohorský varhanář Jan Tuček, který se podle místních údajů narodil přímo v Golčově Jeníkově.
Příběh o chlapci a nález v kryptě
S poutním místem se pojí legenda o Václavu Ferdinandu Millesimovi. Roku 1677 se měl chlapec ztratit při stavebních pracích ve Vilémově. Jeho rodiče se modlili v jeníkovské Loretě a dítě pak našli živé a zdravé. Událost byla pokládána za vyslyšení přímluvy Panny Marie a stala se součástí duchovní tradice místa.
Novější kapitolu dějin areálu přinesl průzkum krypty loretánské kaple. Při jejím otevření v roce 2008 se potvrdilo, že jsou v ní uloženy ostatky generála Martina Maxmiliána Goltze a jeho manželky Marie Magdalény. Dochoval se také pohřební oděv.
Obnova a návštěva
Na konci 20. století byl kostel ve špatném technickém stavu. Několikaletá obnova, kterou podporovalo mimo jiné Ministerstvo kultury a odborně sledoval Národní památkový ústav, zahrnovala střechu, omítky, ohradní zdi i vstupní bránu. Restaurována byla také socha Madony a Santa Casa.
Vnější plášť byl dokončen v roce 2015. Při opravě západního průčelí se podařilo přímo na místě obnovit i silně poškozené kamenné sochy sv. Františka Xaverského a sv. Aloise. Kostel stojí v Mírové ulici na severním konci náměstí a lze jej spojit s procházkou po Golčově Jeníkově; v areálu jsou také loretánská kaple, děkanství a zvonice. Chrám nemá trvale garantovanou návštěvní dobu, proto se přístup domlouvá s místní farností. Skupiny se mohou s farním úřadem dohodnout na prohlídce kostela, Lorety a fary.