Lesní cestu v údolí Gručovky mezi Děrným a Lukavcem lemují pozůstatky železnice, která nikdy nebyla dokončena. Koleje tu nepoložili, v krajině ale zůstaly propustky, zemní náspy a zářezy. Při procházce tak lze sledovat, kudy měla vést trasa zamýšlená jako součást velkého spojení napříč několika regiony.
Trať z Opavy až směrem k Trenčínu
Plánovaná železnice neměla končit u Fulneku. Z Opavy měla pokračovat přes Nový Jičín a Valašské Meziříčí k Vlárskému průsmyku a dál do Trenčína. Fulnek by se díky ní ocitl na trase, která měla propojit širší území.
Projekt počítal s tratí dlouhou 129 kilometrů na rakouské straně. Mezi Brankou a Fulnekem měl největší sklon dosahovat 16 promile. Každým směrem mělo denně jezdit 15 vlaků, každý o délce 70 náprav. Šlo o plánované parametry, nikoli o údaje z uskutečněného provozu.
Stavbu ukončila hospodářská krize
Práce začaly v roce 1873. Záměr však brzy zasáhla velká vídeňská burzovní krize, která oslabila jeho financování. Podle místního historického přehledu byla výstavba přerušena 15. ledna 1874; Železnice Slovenské republiky uvádějí, že krize projekt Opava–Trenčín definitivně ukončila.
Stavba tedy postoupila jen natolik, aby po ní v krajině zůstaly připravené části trasy. Nevznikla dokončená trať vybavená pro provoz, ale soubor stavebních zásahů, které dnes připomínají původní plán.
Co hledat v údolí Gručovky
Mezi Děrným a Lukavcem jsou k vidění propustky, náspy a zářezy, tedy místa, kde se terén upravoval pro vedení železnice. Dochovaly se také kamenné základy pilířů plánovaného mostu. U Lukavce měla být stanice a její plocha je podle místního historického přehledu v krajině stále rozpoznatelná.
Plánovaná zastávka Fulnek měla ležet na svahu nad městem, ale už na území katastru Děrného. Za Lukavcem směrem ke Skřipovu se nachází propustek a zářez související s přípravou tunelu. Samotný tunel postaven nebyl; v terénu zůstaly pouze zemní práce, které mu měly předcházet.
Procházka mimo zpevněné cesty
Pozůstatky lze hledat při procházce lesem v údolí Gručovky. Nejde o jeden výrazný objekt, ale o řadu stop, které dávají smysl ve vzájemné souvislosti: vyvýšený val mohl sloužit jako násep, prohlubeň jako zářez. S historickou mapou se tak dá v terénu sledovat zamýšlená trasa.
Místní přehled doporučuje vyrazit na jaře nebo na podzim, kdy je vegetace řidší a terénní tvary bývají lépe patrné. Některé úseky vedou mimo zpevněné cesty a mohou zarůstat; nejde tedy o souvislou značenou stezku. Při hledání je třeba počítat s nerovným terénem a respektovat okolní pozemky.