Z Pulčína vede červená turistická značka do krajiny skalních stěn, kamenných moří a lesních průchodů. Cílem výletu může být vrchol Hradiska, kde hrad Pulčín nepřipomínají zachované zdi ani věže, ale především schody vysekané přímo do pískovce. Skalní město tak nabízí cestu za přírodou i dávnou historií.
Pískovcové útvary nad Pulčínem
Pulčínské skály leží zhruba kilometr severně od osady Pulčín, která je částí Francovy Lhoty ve Zlínském kraji. Najdeme je v Javorníkách, na nejjižnějším okraji Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Jde o největší pískovcovou lokalitu svého druhu v moravských Karpatech.
Skalní město tvoří stěny a balvany, suťová pole, kamenná moře, pukliny i drobné jeskyně. Nápadné jsou dvě souběžné pískovcové lavice směřující k jihozápadu. Jsou vysoké až kolem 20 metrů a táhnou se přibližně 250 metrů. Na jejich koncích leží útvary pojmenované Zkamenělý kostel a Ludmilina skála, ve svahu mezi nimi pak skupina Zámčisko. K dalším částem skal patří Pět kostelů a Izby.
Hradisko dosahuje nadmořské výšky 773 metrů a jeho vrchol obkružuje věnec skal, který připomíná kamennou korunu. Území rezervace sahá přibližně od 510 do 773 metrů nad mořem. Prudší svahy, les a skalní průchody dodávají výletu dobrodružný ráz, nejde však o vysokohorskou túru.
Na Hradisku býval hrad
Vrchol Hradiska je archeologickým nalezištěm spojovaným se sídlištěm lidu popelnicových polí z doby bronzové. Později tu vznikl středověký hrad, uváděný také jako Pulčiny nebo Plučiny. Obecní historické materiály zmiňují hrad v písemných pramenech z let 1426 a 1446; tato data ale neznamenají, že tehdy byl založen.
Hrad i původní osada časem zanikly. Na přelomu 15. a 16. století se v Moravských zemských deskách objevují označení pustý hrad Pulčiny a pustá ves Pulčiny. Z někdejšího areálu dnes nejvýrazněji připomínají lidskou činnost schody vytesané do skály, zatímco většinu dalších stop překryl skalnatý terén.
Lesy, rostliny a živočichové
Národní přírodní rezervace Pulčín–Hradisko chrání skalní útvary i zachovalé bukové a jedlobukové lesy. Oficiální databáze uvádí rozlohu 67,7702 hektaru a první vyhlášení v roce 1966. Ve starších materiálech se objevuje také rok 1989 a plocha kolem 73 hektarů.
Na skalách rostou mimo jiné původní borovice lesní a jeřáb ptačí. Ve vlhkých a stinných místech se daří mechům, lišejníkům, kapradinám a plavuním. Na někdejších pastvinách se zachovaly teplomilné rostliny, například jalovec obecný, zvonek broskvolistý i některé vstavače a prstnatce. Z živočichů jsou zde uváděni mlok skvrnitý, kuňka žlutobřichá, ropucha obecná, zmije obecná nebo otakárek fenyklový; jejich výskyt ale nezaručuje, že je při výletu uvidíte.
Zimní ledopády závisí na počasí
V jedné ze skalních roklí se během zimy mohou vytvořit ledopády s oranžovými a hnědými odstíny. Zbarvení souvisí s mikroskopickou řasou ve vodě. Ledová výzdoba se neobjevuje každoročně a její trvání závisí na mrazech, srážkách a průběhu zimy.
K ledopádům vede sezónní značená trasa od informačního centra v Pulčíně, obvykle od 1. ledna do 30. března. Zimní chodník může být zledovatělý a kluzký, proto se hodí pevná obuv a nesmeky. Modrá trasa přes vrchol Hradiska se v zimě z bezpečnostních důvodů nedoporučuje.
Přístup ke skalám a omezení na trase
Ke skalám se lze vydat po červené značce z Pulčína nebo po modré z Lidečka. Začátky tras jsou u parkoviště poblíž informačního centra v osadě, které sídlí v bývalé škole. V Pulčíně je také turistické tábořiště SvatoJán určené ke krátkodobému stanování nebo bivakování. Přístup k němu je pěší, obytná auta ani přívěsy sem určeny nejsou.
V národní přírodní rezervaci je třeba držet se vyznačených cest. Po pádu několika balvanů bylo podle poslední dohledané oficiální informace z 9. října 2025 poškozeno zábradlí a část červené stezky od vyhlídky ke studánce uzavřena na dobu neurčitou. Jako dočasná možnost sestupu byla uvedena modrá trasa; před cestou je proto vhodné zjistit aktuální stav u obce nebo Agentury ochrany přírody a krajiny.