Dva freskové sály a anglický park tvoří hlavní důvody, proč se u dukovanského zámku zastavit. Historické sídlo v obci spojované především s jadernou elektrárnou nabízí nezvyklý kontrast šlechtické architektury a moderní energetické krajiny. Zámek však v posledních letech změnil provoz a jeho současný režim se může lišit od toho, který platil po rekonstrukci.
Podobu sídla určila hraběnka
Panství získala v roce 1787 hraběnka Marie Brigita Malabaila de Canal a starší objekt nechala přestavět. Práce, dokončené roku 1790, vedl brněnský mistr Johann, uváděný také jako Jan Amon. Vznikla patrová obdélná budova v pozdně barokním stylu s klasicistními prvky. Po stranách ji doplnila přízemní hospodářská a správní křídla, která společně se zámkem uzavírala čestný dvůr.
Marie Brigita byla manželkou botanika a mecenáše Josefa Emanuela de Canala. Šlechtické sídlo tehdy nesloužilo jen ke správě panství, ale také společenskému a kulturnímu životu. K zámku náležel rozsáhlejší areál s parkem, sadem, skleníkem, rybníkem, bazénem a hospodářským zázemím. Některé z těchto prvků se do dneška nezachovaly v původní podobě.
Pantheon a Opičí sál
V hlavní budově přečkaly náročné období dva výrazné freskové interiéry. Pantheon zdobí náměty inspirované antikou a starověkým Řeckem, Opičí sál vedle nich využívá také zvířecí motivy. V pramenech se jako autor výmalby uvádí Josef Winterhalder, některé turistické materiály zmiňují rovněž Václava Waitzmana.
Pantheon je pozoruhodný i řešením prostoru: přechody klenby nemají ostré pravé úhly a podle dobových popisů to ovlivňuje akustiku. Sál tak mohl vedle reprezentativní funkce sloužit ke koncertům i svatebním obřadům. Při opravách odborníci fresky ošetřili, spravili drobné praskliny a zvýraznili jejich kontury.
Jak se bydlelo na zámku
Po rekonstrukci bývala součástí prohlídkového okruhu šestice salonů a Pantheon. Návštěvníci procházeli například hraběcí jídelnou, dámským salonem s budoárem, pánským pokojem, ložnicí nebo malou přípravnou pokrmů. Expozice přibližovala jak společenské chvíle, tak soukromé zázemí zámeckých obyvatel.
Vybavení místností ovšem nepocházelo přímo z Dukovan. Nábytek a doplňky byly vybrány podle charakteru jednotlivých pokojů, aby vytvořily představu o dobovém zámeckém bydlení. Nešlo tedy o původní mobiliář zámku.
Od chátrání k hotelovému provozu
Po znárodnění se v budově vystřídalo například školicí středisko a veterinární ordinace. Nedostatečná údržba postupně zhoršovala její stav. Po roce 1989 zámek přešel do vlastnictví obce Dukovany, která se jej kvůli nákladům několik let pokoušela prodat.
V roce 2015 se obec dohodla na prodeji s třebíčským podnikatelem Richardem Horkým. Cena činila deset milionů korun a součástí podmínek byly investice do opravy i dalšího provozu. Rekonstrukce v letech 2015 až 2017 stála podle tehdejších údajů desítky milionů korun. Opravy zahrnovaly budovu a interiéry, vzniklo také zázemí hotelu, restaurace a společenských akcí. Zámek vytápěla obecní teplárna spalující dřevní biomasu, která dodávala teplo také části obce.
Park a neuzavřená kapitola
Areál doplňuje přírodně krajinářský, tedy anglický park se vzrostlými dřevinami a volnější kompozicí. K zámku vede historická alej, která je dnes neúplná a přerušuje ji travnaté hřiště. Turistické materiály uvádějí 47 druhů dřevin; tento počet ale nevychází z aktuálního dendrologického inventáře.
Po obnově fungoval zámek jako hotel se šestnácti pokoji a restaurací, pořádaly se v něm svatby, školení a další akce. Hotelový a restaurační provoz skončil v prosinci 2021. Zprávy z let 2023 a 2024 uváděly, že objekt zůstává mimo provoz a vlastník hledá kupce. Park býval popisován jako volně přístupný, jeho režim se však mohl změnit.