Při procházce historickou Dubou v Libereckém kraji nelze minout monumentální kostel Nalezení svatého Kříže, označovaný také jako kostel Povýšení svatého Kříže. Pozdně barokní chrám vznikal v letech 1744 až 1760 a dodnes výrazně utváří podobu města. Jeho návštěva nabízí pohled nejen na bohatě zdobený interiér, ale také na stavbu, jejíž vzhled se v průběhu dějin měnil.
Chrám postavený na náklady šlechtického patrona
Nový kostel měl vyřešit nedostatečnou kapacitu starších dubských chrámů. Jeho výstavbu financoval patron novoberštejnského panství František Karel Rudolf Sweerts-Sporck. Tehdejší odhad nákladů činil 120 000 zlatých a podle historického průzkumu se na stavbě nepodíleli poddaní robotní prací.
Základní kámen položili 3. května 1744, v den svátku Nalezení svatého Kříže. K vysvěcení kostela došlo 21. prosince 1760. Jde o třetí kostel v dějinách Dubé a jediný z jejích historických kostelů, který se dochoval.
Dvojice věží a otevřené otázky autorství
Průčelí upoutá dvěma věžemi postavenými šikmo k hlavní ose stavby. Tři kamenné portály zdobí sochařská výzdoba spojovaná s dílnou Matyáše Bernarda Brauna. Na fasádě je také kamenný znak Trautmannsdorfů, připomínka šlechtických patronů a historických vazeb kostela.
Chrám má jednu loď s příčnou lodí, valené klenby a presbytář, pod kterým se nachází krypta. Jeho půdorys vychází z chrámu Il Gesù, jehož podoba ovlivnila řadu barokních kostelů v Evropě. Za autora dubské stavby bývá označován Anselmo Lurago nebo někdo z jeho okruhu, jisté to však není. Historický průzkum zmiňuje také stavitele Zachariase Hoffmanna a jeho spolupracovníka Wenzela Hebeka. Stavební plány se nedochovaly, a přesné autorství tak zůstává nejasné.
Rokokové vybavení a zdobené varhany
Interiér byl vytvořen jako ucelená kompozice přibližně kolem roku 1755. Pozdně barokní prostor doplňuje rokokové zařízení, jehož řezbářská práce se pojí především se jmény Františka Adámka a Jana Chládka. Obraz na hlavním oltáři nese označení „FB 1755“; stejným způsobem je signován také obraz Piety na oltáři Panny Marie Bolestné.
Po stranách hlavního oltářního obrazu stojí sochy svatého Petra a Pavla, doplněné postavami andělů. Pravý boční oltář je zasvěcen svatému Janu Nepomuckému, levý Panně Marii Bolestné. K dalším výrazným prvkům patří barokní kamenná křtitelnice a kazatelna s figurální výzdobou. Nad oratořemi se zachovaly dřevěné znaky Trauttmannsdorfů a Valdštejnů.
V prostoru křížení lodi stávaly dřevěné sochy čtyř evangelistů. Památkové údaje uvádějí, že se dochovaly tři originály z Braunovy dílny. Bohatě zdobená je i varhanní skříň s množstvím andílků. První nástroj pro ni postavil v roce 1788 králický řezbář F. Katzer mladší. Roku 1894 jej nahradily varhany pražské firmy Rejna a Černý, které byly vestavěny do původní skříně.
Požár a válečné škody změnily podobu kostela
Dubou zasáhl 3. června 1845 velký požár, při němž kostel přišel o střechu i krovy obou věží. Opravy trvaly několik let. Věže tehdy dostaly nové ploché taškové střechy a původní vyšší cibulové báně už obnovená stavba neměla. Po požáru se tak změnila její silueta.
Další škody přineslo bombardování na konci druhé světové války. Poškozené byly střecha, okna i zdivo, jehož statika si vyžádala zásahy. Významnější opravy probíhaly v letech 1985 až 1991, statické poruchy se znovu zajišťovaly v letech 2021 až 2022. Kostel byl v roce 1942 povýšen z farního na děkanský a od roku 1958 je kulturní památkou.
Historický hřbitov uprostřed městské památkové zóny
Součástí areálu je hřbitov obehnaný zdí, s branami a kovovými mřížemi. Nový hřbitov zde vznikl v roce 1787, pohřbívalo se však ještě dlouho poté také přímo kolem kostela. Oplocení, schodiště a uspořádání areálu propojují chrám s okolním městem.
Kostel si lze prohlédnout zvenčí při procházce Dubou, například v rámci městské památkové zóny s barokním sousoším Nejsvětější Trojice. Farnost uvádí pravidelné bohoslužby, stálý režim individuálních prohlídek ale není potvrzen. Možnost nahlédnout do interiéru je proto třeba domluvit předem. Kostel není uváděn jako bezbariérově přístupný pro osoby s omezenou schopností pohybu.