Venkovní areál v Držkové tvoří několik dřevěných staveb, dohromady však představují celý provoz salaše. Expozice karpatského salašnictví ukazuje, jak mohlo v Hostýnských horách vypadat zázemí lidí pečujících o ovce a zpracovávajících jejich mléko. Místní tradici dnes připomínají hlavně historické záznamy a názvy míst.
Podnět k vybudování areálu vzešel od Juraje Habšudy. Projekt se uskutečnil v roce 2012 s cílem představit salašnictví v Moravských Karpatech a zároveň zatraktivnit Držkovou. Slavnostní otevření proběhlo 5. května 2013.
Koliby, košár i salašnické vybavení
V expozici jsou tři rekonstruované typy kolib: srubová, polosrubová a koliba se štítovým otevřením. Každá připomíná jiné stavební řešení přístřeší, které sloužilo lidem během pastevní sezony mimo obec.
Další část areálu tvoří pajta, tedy přístřešek pro ovce, a košár – přemístitelná ohrada pro stádo. K vidění je také salašnické nádobí a ukázka lidového oděvu z Držkové. Expozice tak přibližuje nejen stavby, ale také každodenní práci spojenou s chovem ovcí a zpracováním mléka.
Salaš nebyla jen samostatná koliba, nýbrž celek zahrnující lidi, zvířata, vybavení i pastviny. Podoba provozu se řídila místními podmínkami: někdy se přesouvala samotná koliba, jindy se do jiné stavby vydal bača s pomocníky a stádem.
Pastevní sezona od jara do podzimu
Ovce vycházely na pastvu po zimě. Jarní výhon se často konal kolem letnic, tedy v polovině května, někdy ale už na svatého Jiří 24. dubna. Rozhodovalo také počasí a stav pastvin.
O stádo i zpracování mléka se během sezony staral bača s pomocníky. Na podzim, obvykle kolem svatého Václava 28. září, se salaš rozkládala a ovce se vracely vlastníkům. Ti pocházeli z Držkové i okolních obcí a říkalo se jim míšaníci; na sezonu svěřovali zvířata bačovi a jeho pomocníkům.
Valašská tradice s místními odlišnostmi
Salašnictví v regionu navazovalo na valašskou kolonizaci horských oblastí. Valaši přicházeli na východní Moravu nejpozději ve druhé polovině 15. století a postupně se začlenili mezi zdejší obyvatele. Podhostýnské pastevectví však mělo vlastní podobu.
Držková ani další obce v Hostýnských horách podle historických podkladů neležely v oblasti, kde salašníci využívali výsady a úlevy valašského práva. Takové výsady jsou známé například z Rožnovska nebo Horního Vsacka. Místní způsob chovu tedy vycházel z valašské tradice, neznamenal ale automaticky stejná právní a hospodářská pravidla.
Původních staveb se v okolí dochovalo jen málo a pozůstatky salaší jsou vzácné. Při poznávání jejich historie proto hrály roli také terénní průzkumy někdejších pastvin a míst, kde salaše stávaly. Minulost připomínají rovněž názvy v katastru Držkové: Košařiska, Kolibiska a Solisko.
Areál počítal vedle samotné expozice také s exkurzemi, výkladem, odbornými a popularizačními diskusemi i kulturními akcemi. V roce 2018 posloužil jako filmová lokace při natáčení některých scén pohádky Hodinářův učeň.
Návštěva a cesta k areálu
Prohlídka se domlouvá telefonicky, ideálně jeden až dva dny předem, na čísle +420 777 829 745. Starší materiály uvádějí adresu Držková 128; návštěvní režim je třeba dohodnout přímo s provozovatelem.
Od obecního úřadu vede k areálu přibližně šest set metrů dlouhá pěší cesta, která zabere zhruba deset minut. Terén má překážky a přístupnost pro vozíčkáře je omezená. Výlet lze spojit s návštěvou Muzea dřevěného porculánu nebo naučné stezky Držkovské chodníčky.