Jižně od Drahonína vede cesta k nenápadnému hradnímu areálu nad soutokem Hadůvky a Bobrůvky. Košíkov, někdy nazývaný také Štymperk, nestojí jako zachovalá zřícenina s vysokými zdmi. Jeho obrysy se skrývají mezi stromy a v členitém terénu krátkého ostrohu, v oblasti označované také jako Loučka.
Co z hradu zůstalo
Středověké sídlo tvořila výrazná hranolová obytná věž o rozměrech zhruba 15 × 11,5 metru. V přízemí měla tři úzké místnosti a přiléhala k ní hradba, která uzavírala malé nádvoří. Na jihovýchodě ležela níže položená provozní a hospodářská část. Byla z velké části postavená ze dřeva a hlíny, a proto po ní dnes mnoho viditelných stop nezůstalo.
Při procházení areálu lze sledovat, jak obráncům pomáhal tvar ostrohu i uměle vybudované opevnění. Severovýchodní přístup chránil šíjový příkop široký přibližně osm až čtrnáct metrů, který pokračoval také podél boků hradu. Zřetelný je zejména severozápadní val. Jeho vnější stěnu místy tvoří nasucho kladené kameny, označované jako kontraskarp. Příkopy a terénní hrany napovídají, kde stálo jádro hradu a kudy vedla jeho obrana.
Středověké sídlo s nejasným koncem
Košíkov vznikl pravděpodobně ve druhé polovině 14. století a zanikl nejpozději na konci 15. století. Obecní historický výklad spojuje jeho založení s rozpadem rozsáhlého dominia Bohuslava z Mitrova, k němuž mělo dojít někdy po roce 1360. Dějiny hradu se však skládají jen z omezeného množství písemných zpráv a jednotlivé přehledy se v některých údajích liší.
Hrad je písemně doložen ve 20. a 30. letech 15. století. Prameny zmiňují Pernštejny i Vojny z Litavy. Památkový popis uvádí jako prvního doloženého držitele Mikuláše Člupka v letech 1429 až 1430, obecní údaje naproti tomu zmiňují Jana z Pernštejna už od roku 1427. Roku 1482 se Košíkov objevuje jako pustý. Jeho zánik bývá dáván do souvislosti s válečnými střety druhé poloviny 15. století, zejména s česko-uherskými válkami. Přesné datum ale známé není.
Hradní krajina v údolí
Košíkov je jedním z několika středověkých sídel v údolí Bobrůvky a Loučky. V okolí se nacházejí také pozůstatky hradů Víckov a Rýsov. Menší pevnosti mohly souviset s kontrolou cest, které vedly údolím z Moravy směrem do Čech; vzhledem k poloze Košíkova jde o možné vysvětlení, nikoli o bezpečně prokázanou funkci hradu.
Z ostrohu se dříve mohl otevírat výhled k okolním hradům, dnes většinu krajiny zakrývá les. Právě prostředí pomáhá pochopit, proč bylo místo pro hrad vybráno: jeho polohu určují údolí, svahy, vodní toky i cesty. Vedle archeologických stop je tak součástí zážitku také samotný terén.
Pěšky z Drahonína i od řeky
Zřícenina je volně přístupná a nenajdete tu pokladnu ani pravidelné prohlídky. Přístup se obvykle uvádí po zelené turistické trase z Drahonína. K hradu lze zamířit také údolím Bobrůvky nebo Loučky, odkud odbočka nemusí být v terénu výrazná. Výstup vede po pěšině do poměrně příkrého svahu, proto se hodí pevná obuv a offline mapa.
Výlet lze spojit s návštěvou zříceniny Víckov, lokality Rýsova nebo Šafránkova mlýna. Náročnější pokračování vede k Trenckově rokli. Košíkov je kulturní památkou a zároveň archeologicky cennou lokalitou; případný podrobnější výzkum by mohl přinést další poznatky o hradu, jehož podobu dnes připomínají především valy, příkopy a terénní stopy po věži.