Do Doudleb nad Orlicí se vyplatí zamířit za renesanční architekturou i za příběhem, který se odehrává mimo běžné návštěvnické trasy. Na půdě zdejšího zámku pobývá každé léto až přibližně 200 samic netopýra velkého. Rodí tu mláďata a starají se o ně; menší počet netopýrů večerních se ukrývá v různých štěrbinách střechy.
Kolonie přečkala několikaletou výměnu střešní krytiny a části krovů. Správce zámku Petr Dujka za citlivý přístup při opravách převzal v červenci 2024 ocenění Náš soused je netopýr. Práce se připravovaly a prováděly s ohledem na životní cyklus zvířat, která historické úkryty využívají opakovaně.
Procházka kolem zámku se zdobenými fasádami
Zámek nechal na konci 16. století vybudovat Mikuláš starší z Bubna; jako rok vzniku se nejčastěji uvádí 1588. Nejprve sloužil jako letní, později jako lovecké sídlo. Rodovým sídlem se stal na počátku 19. století, kdy Bubnové prodali své sídlo v Žamberku.
Při obcházení budovy upoutá takzvané kobercové sgrafito. Pokrývá fasády od soklu až po římsu a pokračuje také na nádvoří. Rostlinné a ornamentální motivy vytvářejí hustou výzdobu, jejíž vzhled se mění podle světla a úhlu pohledu. Zdobené jsou rovněž komíny – zámek jich má dvanáct. Jejich výzdobu obnovovali v letech 1969 až 1970 a některé komíny později prošly dalšími restaurátorskými zásahy.
Budova má uzavřené čtyřkřídlé uspořádání s vnitřním dvorem, které je v českém prostředí neobvyklé. V interiérech se dochovaly barokní štuky a nástropní malby s mytologickými náměty a emblematikou.
Na půdě žijí netopýři, ve sklepení zimují vrápenci
Netopýři velcí si jako letní úkryt často vybírají prostorné půdy historických staveb. V Doudlebách mohou být dobře vidět, protože samice visí volně na stropě. Jejich přítomnost prozrazují také hlasitější zvuky a trus na podlaze. Rozpětí křídel může dosahovat přibližně čtyřiceti centimetrů.
Netopýři večerní se naopak schovávají ve štěrbinách mezi trámy, pod hřebenáči nebo za oplechováním komínů, a návštěvník je proto většinou nespatří. Ve sklepeních zámku se nachází také zimoviště vrápenců malých. Počty zvířat se rok od roku mohou lišit podle podmínek a aktuálního monitoringu.
Mateřské kolonie bývají pevně vázané na svá letní útočiště. Na stejné místo se mohou vracet samice i jejich dcery, takže nevhodně načasovaná nebo provedená oprava by populaci ohrozila. Netopýří půda není běžnou samostatnou prohlídkovou trasou. Děti i dospělí se o zdejší kolonii mohou dozvědět z pracovního listu Netopýři na zámku Doudleby; přímé pozorování zvířat nelze zaručit a do úkrytů se vstupuje pouze podle pokynů správy zámku a odborníků.
Muzeum v sýpce a park s lučním průhledem
Prohlídku zámku lze spojit s návštěvou muzea v bývalé zámecké sýpce. Expozice se věnují přírodě, venkovu i trampování a doplňuje je například část Rok na vsi, vytvořená z kukuřičného šustí. V areálu najdete také Babiččin dvoreček a zámecký park.
Park má hlavní kompoziční osu a dlouhý luční průhled směrem k zámku. Původně se rozkládal až k pravému břehu Divoké Orlice, později jej rozdělila železniční trať. Zámek zůstal spojený s rodem Bubnů z Litic s výjimkou období po znárodnění, které trvalo od roku 1948 do roku 1993; po restituci se vrátil do rodových rukou.