Za ponocným se v Domažlicích vyráží na náměstí Míru, k prostoru u městské věže. V letní sezoně tam Roman Holub v modrém nebo tmavomodrém kabátci prochází mezi lidmi, zpívá a troubí na roh z volského rohu. Jeho vystoupení trvá jen krátce, přesto dokáže večernímu centru vtisknout atmosféru dávného města.
Noční služba, která měla praktický smysl
Ponocný kdysi nebyl pouze postavou spojenou s lidovým vyprávěním. Nastupoval po pověžném a v noci obcházel ulice, kde dohlížel na klid a zpěvem ohlašoval jednotlivé hodiny. Pověžný mezitím sledoval město z výšky a hlídal například požár, nepřátelský vpád nebo velkou vodu.
Také roh měl původně především varovnou funkci. Měl obyvatele upozornit, pokud se objevilo nebezpečí, nikoli ponocného doprovázet jako běžný hudební nástroj. Dnešní podoba obchůzky proto připomíná nejen starý zvyk, ale i tehdejší způsob komunikace, kdy se město během noci dorozumívalo hlasem a signály.
Služba pověžného souvisela s válcovitou domažlickou věží u kostela Narození Panny Marie. Stavba ke kostelu původně nepatřila a fungovala jako městská hláska. Dnes jsou v ní zvony Zikmund, Poledník a Hodinka, zatímco v nejvyšším patře zůstala také světnička domažlického ponocného.
Od zaniklé služby k městské tradici
Funkce pověžného i ponocného v Domažlicích zanikly podle městského historického přehledu v 19. století. Zpívání se ale později do ulic vrátilo v pozměněné podobě. Za první republiky fungovalo také jako turistická atrakce a po druhé světové válce se v roli ponocného vystřídalo několik místních mužů. U části jmen a detailů se dochovala spíše místní svědectví než zcela jisté písemné potvrzení.
Po krátkém působení důchodce Jírovce v roce 1971 se dokonce uvažovalo o magnetofonové nahrávce ponocenského zpěvu, která by byla umístěná na věži. Z někdejší bezpečnostní služby se tak postupně stala připomínka městské minulosti a hlas, který patří ke kulturní paměti Domažlic.
Roman Holub pod městskou věží
Roman Holub představuje domažlického ponocného přibližně od začátku 21. století. Nejčastěji vyráží během letních pátečních a sobotních večerů, konkrétní program se však v jednotlivých letech mění. Městský program pro rok 2026 počítal s obchůzkami od konce června do konce srpna, zpravidla ve 21 a 22 hodin. Termíny jsou uvedené v kalendáři Domažlic.
Ponocný přichází s halapartnou, lucernou a troubou z volského rohu. Jeho oděv vychází z historizující představy stejnokroje rakousko-uherské armády, nejde ale o přesnou kopii jediné konkrétní uniformy. K výslednému dojmu patří především světlo lucerny, postava nočního strážce a zpěv, který se nese prostorem náměstí.
Program může potěšit i děti. Po vystoupení dostane nejmladší z přítomných možnost sfouknout svíčku v ponocného lucerně. Krátké setkání tak nekončí jen poslechem písně a troubením, ale také drobným zapojením jednoho z diváků.
Kam za ponocným v Domažlicích
Nejlepší místo ke sledování je na náměstí Míru u městské věže. Jde o venkovní program, který může ovlivnit počasí nebo jiná akce konaná na náměstí, proto se vyplatí přijít s předstihem. Večerní zastavení lze spojit s návštěvou kostela Narození Panny Marie a samotné věže, pokud jsou v daný večer přístupné.
Domažlický ponocný tak nevystupuje v muzeálním prostředí, ale přímo mezi domy historického centra. Jeho obchůzka vede k věži, pod níž se nachází zvony Zikmund, Poledník a Hodinka, a připomíná světničku ponocného v nejvyšším patře stavby.