Na Vysoké zahradě nad Dyjí se dochovaly valy, které místy vystupují až šest metrů nad okolní terén. Hradiště leží mezi starým a novým říčním korytem, jižně od silnice z Dolních Věstonic do Strachotína. Dnešní podoba místa je výsledkem nejen dávného osídlení, ale také proměn řeky a krajiny.
Valy v krajině proměněné Dyjí
Hradiště mělo přibližně trojúhelníkový půdorys. Opevnění se zachovalo na severní, východní a západní straně; jeho jižní část postupně zničil meandrující tok Dyje. Další zásah přišel v 80. letech 20. století při budování vodní nádrže, kdy byla část opevnění narušena.
Údaje o rozloze se v pramenech liší. Odborná studie uvádí přibližně 7 750 metrů čtverečních vnitřního prostoru, památkový záznam zhruba tři hektary. Čísla zřejmě popisují různě vymezené části lokality, a nelze je proto jednoduše srovnávat.
Sídlo z 11. a 12. století
Národní památkový ústav datuje vznik nížinného hradiště do první poloviny 11. století a jeho opuštění na konec 12. století. Označení za velkomoravské je proto nepřesné: Velká Morava zanikla už v 10. století. Vysoká zahrada patří do pozdějšího raného středověku, kdy se v oblasti Dyje rozvíjela opevněná sídla a správní centra.
V odborné literatuře a regionálních historických pramenech se s lokalitou spojuje název Strachotíngrad. Ten sám o sobě nedokládá velkomoravské stáří hradiště. Jeho poloha u řeky a opevnění svědčí o významu místa, přesná role sídla ani jeho vztah k okolí ale nejsou jednoznačně objasněné. Konkrétní správní či komunikační funkce zůstávají předmětem interpretací.
Kostel, pohřebiště a stopy požáru
Uvnitř opevněného prostoru archeologové odkryli základy malého jednolodního kostela, který vznikl ve druhé polovině 11. století. Podle památkového záznamu jej obklopovala dřevěná palisáda. Výzkum pohřebiště u kostela přinesl svědectví o zdejší komunitě, jejím náboženském prostředí i pohřebních zvyklostech. Základy stavby jsou doloženy archeologickou dokumentací, jejich současnou přístupnost však nelze potvrdit.
V opevnění byly nalezeny vrstvy vypáleného jílu, zuhelnatělé dřevo i části dřevěné hradby. Nálezy ukazují, že val tvořila složitější konstrukce, na níž se podílelo také dřevo. Stopy žáru dokládají požárové destrukční vrstvy, samy však neobjasňují přesný průběh jednotlivých stavebních fází ani příčinu zániku hradiště.
Co na místě uvidíte
Vysoká zahrada je venkovní archeologická lokalita bez doložené návštěvní otevírací doby. Při pobytu na místě lze vnímat hlavně tvar terénu a dochované valy; o kostele a pohřebišti vypovídají především archeologické nálezy a jejich dokumentace. Přístupnost, značení ani zázemí nejsou spolehlivě potvrzeny a lokalita nenabízí běžné muzejní služby.