Slůně najdete na jihovýchodním svahu Králického Sněžníku, přibližně 1363 až 1364 metrů nad mořem. K soše nevede silnice ani lanovka, poslední úsek je třeba zdolat pěšky po značené trase. V turistických a mediálních materiálech se o ní mluví jako o nejvýše položené stojící soše v Česku. Jednotný celostátní přehled takových soch ale neexistuje a uváděná nadmořská výška se v různých pramenech liší, proto se přesněji říká, že za nejvýše položenou bývá považována.
Horská túra k soše a prameni Moravy
Z Dolní Moravy lze část výstupu absolvovat sedačkovou lanovkou Sněžník, která vede k chatě Slaměnka do výšky přibližně 1116 metrů. Odtud pokračuje pěší túra hřebenem, například přes okolí Slamníku, Podbělky a Sušiny ke Stříbrnickému sedlu. Výstup je náročný a jeho délka se odvíjí od zvolené trasy.
Slůně stojí poblíž místa, kde vyvěrá Morava. Její pramen se nachází jen několik set metrů od plastiky a uvádí se přibližně v nadmořské výšce 1380 metrů. Králický Sněžník je také evropským rozvodím: voda z jeho masivu míří do Severního, Baltského i Černého moře. Při dobré viditelnosti se otevírá výhled ke Starému Městu pod Sněžníkem, Hanušovické vrchovině i Hrubému Jeseníku. Na obzoru lze rozeznat například Praděd, Šerák, Keprník nebo Vozku. Kdo pokračuje až na vrchol, může zamířit také k rozhledně na polské straně masivu, otevřené v roce 2022. Jde o samostatný cíl, který se Slůnětem přímo nesouvisí.
Sloní symbol umělecké skupiny Jescher
Žulová plastika vznikla roku 1932 k desátému výročí založení umělecké skupiny Jescher. Její podobu navrhla sochařka Amei Hallegerová, manželka umělce Kurta Hallegera, a do kamene ji vytesala kamenická firma Förster ze Zlatých Hor. Samotné Slůně je vysoké asi 64 centimetrů a dlouhé 69 centimetrů. Stojí na kamenném pylonu vysokém zhruba 1,8 metru.
Jescher vznikl v roce 1922. Jeho členové náleželi k okruhu německých umělců spojených s pražskou skupinou Prager Secession, která podporovala kulturní kontakty mezi Čechy a Němci v tehdejším Československu. Umělci se zpočátku scházeli na Ještědu, později přesunuli své setkávání na Králický Sněžník.
Místní tradice spojuje název skupiny se zvukem sloního kýchnutí. Jejím původním znakem byl šeřík, který připomíná také píseň o šeříku v ještědském údolí. Po přesunu do Jeseníků a na Králický Sněžník se symbolem stal slon. Plastika tak připomíná nejen uměleckou skupinu, ale i kulturní příběh, který v horské krajině nemusí být na první pohled zřejmý.
Už jen základy po Lichtenštejnově chatě
Socha stojí nedaleko základů bývalé Lichtenštejnovy chaty. Tu v roce 1912 postavila staroměstská sekce Moravskoslezského sudetského horského spolku na pozemku knížete Liechtensteina. V letech 1922 až 1932 ji vedl Oskar Gutwinski s manželkou. Chata tehdy sloužila jako živé horské zázemí, kde se pořádaly lyžařské kurzy, závody i společenská setkání.
Po druhé světové válce stavení postupně chátralo. Později se mu říkalo chata U Pramene Moravy, nakonec však bylo v roce 1971 zdemolováno. Z někdejší stavby zůstaly hlavně kamenné základy a Slůně dnes patří k nejvýraznějším připomínkám této turistické historie.
V chráněném horském prostředí
Králický Sněžník leží v národní přírodní rezervaci. K cenným místním stanovištím patří horské a rašelinné smrčiny, alpínská bezlesí, prameniště, rašeliniště i výskyt vzácných rostlin. Návštěvníci mají zůstávat na značených cestách, respektovat zábrany a řídit se pokyny ochrany přírody. V zimě mohou mlha, vítr, sníh a led zhoršit orientaci a prodloužit cestu.
Rostoucí počet návštěvníků řeší také projekt Sněžnický Zwornik II, který od září 2025 propojuje ochranu přírody s monitoringem pohybu turistů a hledáním způsobů, jak omezit jejich dopad na citlivé horské prostředí.