Pískovcové točité schodiště na nádvoří dolnokounického hradu a zámku se obejde bez obvyklé podpory uprostřed. Patří k nejneobvyklejším částem areálu nejen v Česku, ale i ve střední Evropě. Při návštěvě ale zaujmou také obranné prvky, renesanční výzdoba a interiéry, které připomínají někdejší život v pevnosti i šlechtické rezidenci.
Hrad jako zázemí kláštera
Areál stojí na návrší nad pravým břehem řeky Jihlavy a spolu s klášterem Rosa coeli tvoří historickou dominantu Dolních Kounic. Původní gotický hrad vznikal patrně mezi koncem 13. století a první polovinou století následujícího. Přesné datování se v pramenech liší.
Hrad sloužil jako obranné i správní centrum premonstrátského kláštera. Sídlil tu probošt a odtud se spravoval majetek Rosa coeli. Podle místního výkladu se na hradě vykonávalo také hrdelní právo. Opevnění se postupně rozšiřovalo a místo získalo podobu významné moravské pevnosti s hradbami, branami, mosty a vodními příkopy.
Po zániku kláštera v roce 1527 se proměnila i role hradu. Panství koupil roku 1537 Jiří Žabek z Limberka, místokancléř císaře Ferdinanda I., a začal stavbu upravovat na renesanční sídlo. Další přestavba následovala poté, co panství po roce 1588 získali Drnovští z Drnovic. Za Bernarda Drnovského se dokončovala podoba reprezentativního zámku, který si zároveň zachoval pevnostní charakter.
Od střílen po zdobené sály
Starší opevnění při přestavbě nezmizelo, a tak se v areálu prolínají prvky z různých období. K vidění je hřebínková klenba v průjezdu, kuželkový i diamantový portál, renesanční sgrafita, zbytky hradních střílen nebo gotická polokruhová bašta s částí freskové výzdoby.
Významnou součástí interiérů jsou štuky z let 1592 až 1594. Zdobí Rytířský sál a tři místnosti v prvním patře jihozápadního křídla. Geometrické kazety, rámy a medailony dokládají, že zámek na konci 16. století sloužil také k reprezentaci. Některé původní štukové dekorace poznamenal čas a nejsou v současnosti zcela stabilní.
Prohlídková trasa vede rovněž černou kuchyní, hodovním prostorem a Rytířským sálem. Vedle výzdoby tak představuje i rozdíl mezi účelovou středověkou pevností a pohodlnějším, reprezentativním sídlem.
Po požáru následovalo dlouhé chátrání
Po porážce stavovského povstání byl zámek v roce 1622 Drnovským zkonfiskován a poté prodán Dietrichsteinům. O rok později vyhořel v souvislosti s válečnými událostmi. Opravy začaly přibližně kolem roku 1650; podle místních materiálů předtím ležel téměř šedesát let v rozvalinách.
V dalších staletích sloužil především ke správě panství a jako hospodářské zázemí, nikoli jako honosné šlechtické sídlo. Po Dietrichsteinech přešel sňatkem na Herbersteiny. Ve 20. století se vystřídali další majitelé a areál prošel pozemkovou reformou, znárodněním i obdobím státní správy. Po roce 1989 byl restituován a později jej získala společnost L.V.P., spol. s r.o.
Hrad a zámek je nemovitou kulturní památkou. K jeho zpřístupňování a výraznějšímu využívání došlo po vyřešení vlastnických poměrů, zejména od poloviny prvního desetiletí 21. století. Veřejnosti se otevřel pro prohlídky v roce 2007.
Prohlídka a další místa ve městě
Základní okruh vede hlavním palácem a trvá přibližně hodinu. Provází se v češtině; na pokladně je možné zapůjčit tištěný text v němčině nebo angličtině. V sezoně se prohlídky konají především o víkendech, skupiny lze objednat předem. Jejich časy, ceny i program se mohou měnit podle sezony a pořádaných akcí.
Objekt není bezbariérový a interiéry nemají elektrické osvětlení. Na schodištích, mostech i dalších historických konstrukcích je proto třeba dbát zvýšené opatrnosti. Součástí prohlídky může být prodejní výstava současného umění nebo sbírka čtyřlístků a vícelístků Jarka Kosiny.
V Dolních Kounicích stojí za pozornost také klášter Rosa coeli pod hradem, synagoga a židovský hřbitov. Historické památky tu zahrnují středověké i renesanční stavby a připomínají také příběh zaniklého kláštera.