Kostel svatého Matouše najdete na jižním okraji Dolan při silnici směrem od Tovéře. Už z dálky upoutá hranolovou věží s hodinami, k níž vede schodiště lemované sochami. Celý areál patří k nejvýraznějším prvkům obce a od roku 1958 je chráněn jako nemovitá kulturní památka.
Chrám vznikl na místě starší svatyně
Dnešní kostel má podobu pozdně barokní stavby z let 1776 až 1785. Jde o jednolodní podélný chrám s kratším a užším kněžištěm, které uzavírá půlkruh. Po jeho stranách jsou kaple a sakristie, nad nimiž se nacházejí oratoře. Nad hlavním vstupem pak pokračuje věž s hodinami.
Stavitelé do nové budovy začlenili také prvky staršího chrámu. Vstupní portál je podle popisů starší než současný kostel a mohl být převzat z předchozí stavby. Také mělká nika nad portálem obsahuje části z počátku 18. století, pravděpodobně použité podruhé ze zbořeného kostela.
Hlavní stavební práce skončily v roce 1785, k vysvěcení však došlo až roku 1801. Tento rok se podle obecních materiálů vztahuje právě k vysvěcení kostela, schodiště a barokních soch.
Schodiště zdobí světci a interiér barokní mobiliář
Přístup ke kostelu tvoří schodiště doplněné sochami světců z 18. století. Spolu s průčelím a věží vytváří působivý vstup do areálu. Pozornost si zaslouží také vnitřní vybavení, které je z velké části barokní.
Část mobiliáře se do Dolan dostala ze zrušených olomouckých kostelů. Výzdoba tak připomíná nejen vlastní historii obce, ale i zaniklé sakrální stavby v nedaleké Olomouci. S kostelem jsou spojována jména sochaře Jana Michaela Scherhaufa a malířů Josefa Korompayho, Felixe Iva Leichera, Antonína Martina Lublinského a Julia Mathausera.
Návštěvu je třeba spojit s fungováním farnosti
Svatý Matouš v Dolanech stále slouží jako farní kostel římskokatolické farnosti Dolany u Olomouce. Nejde tedy o památku, která by byla běžně otevřená jako galerie po celý den. Interiér lze navštívit především v souvislosti s bohoslužbou, případně po předchozí domluvě s farností.
Kostel může být součástí procházky po Dolanech. V obci se připomíná také historie zámku a pozůstatky kartuziánského kláštera Kartouzka, takže lze během jedné vycházky sledovat několik různých vrstev místních dějin.
Opravu potřebuje kostel i okolní areál
V roce 2025 vznikl spolek, jehož cílem je obnova kostela a přilehlého hřbitova. Iniciativa upozorňuje na zatékání, praskliny ve zdivu a celkové chátrání objektu. Zhoršovat se má také stav márnice a ohradní hřbitovní zdi.
Jde o informace zveřejněné záchrannou iniciativou, nikoli o nezávislý restaurátorský posudek. Při návštěvě proto mohou platit omezení související se stavem areálu, případnými stavebními pracemi nebo uzavřením některých prostor.