Na Mírovém náměstí v Dobříši stojí pozdně barokní Kopáčkův dům s mansardovou střechou. Právě v něm sídlí Muzeum města Dobříše, které návštěvníky provádí dějinami města od archeologických nálezů až po průmyslovou éru. Nejvýraznější kapitolou je příběh rukavičkářství, díky němuž se Dobříš na dlouhá desetiletí stala známou i za hranicemi.
Historie domu sahá do 15. století a s rodem Kopáčků je spojen od roku 1796. Současná podoba muzea vznikla v roce 2023 a byla slavnostně otevřena v říjnu téhož roku. Navázala na starší muzejní aktivity i na Muzeum Dobříš, které fungovalo od roku 2015 a soustředilo se především na rukavičkářskou tradici.
Šest milionů párů ročně
Rukavice se v Dobříši vyráběly více než 150 let. Po první světové válce se město zařadilo mezi důležitá rukavičkářská centra a největší rozmach přišel po znárodnění v roce 1948. Tehdy vznikl národní podnik Rukavičkářské závody Dobříš, do něhož bylo začleněno 82 menších firem.
V době nejvyšší produkce opouštělo místní závody přibližně šest milionů párů rukavic ročně. Modeláři připravovali asi 900 nových vzorů za rok a dobříšské výrobky se představily také na světových výstavách EXPO v Bruselu a Montrealu.
Podnik zajišťoval mnohem víc než samotné šití. Součástí jeho provozu byly vlastní jirchárny, výroba pletených rukavic a podšívek i produkce šicích strojů. S rozšiřováním závodů se město zvětšovalo a přibývala nová sídliště. Do Dobříše za prací dojížděli lidé nejméně z padesáti okolních obcí a rukavičkářství se podle dobových vzpomínek dotýkalo téměř každé místní rodiny.
Práce, která utvářela život v Dobříši
Rukavičkářské závody ovlivnily nejen průmyslovou podobu města, ale také jeho společenský život. Stovky mladých lidí prošly místním učilištěm a získaly obor, který měl v regionu dlouhou tradici i jistotu uplatnění. Muzejní vyprávění proto nesleduje pouze stroje a výrobní postupy, ale také zaměstnanost, dojíždění a každodennost lidí, kteří s rukavicemi spojili svou obživu.
Výroba v národním podniku skončila v roce 1992 a o tři roky později zaniklo také učiliště. Po změně poměrů sice vznikaly menší rukavičkářské firmy, mnohé z nich však neodolaly světové konkurenci. V roce 2018 se uvádělo, že společnost NAPA v Dobříši vyráběla luxusní rukavice v objemu přibližně 25 tisíc párů ročně. Ve srovnání s někdejší produkcí šlo už jen o zlomek a tento údaj popisuje tehdejší stav, nikoli současnost.
Od archeologie po reálný socialismus
Rukavičkářství je jedním ze šesti tematických okruhů muzea. Expozice vedle něj představuje archeologickou minulost Dobříše, město v habsburské monarchii, období první republiky, reálný socialismus a dějiny válek. Každý okruh doprovází vlastní patron; rukavičkářskou část provází Josef Šefránek, ředitel Rukavičkářských závodů.
Starší expozice věnovaná řemeslu představovala také rukavičkářskou dílnu s vybavením a ukázkami práce. Na jejím vzniku se podílel Muzejní spolek Dobříšska společně s bývalými zaměstnanci závodu. Díky jejich zkušenostem se podařilo zachytit nejen technické zázemí výroby, ale i příběhy lidí, pro něž byly rukavice po generace zdrojem obživy.
Sbírka s kořeny v roce 1912
Muzejní sbírka čítá přibližně 20 tisíc exponátů a od roku 2018 je zapsaná v Centrální evidenci sbírek muzejní povahy Ministerstva kultury. Obsahuje fotografie, obrazy, knihy, dokumenty, nejrůznější předměty, přenosová zařízení i záznamy. Kromě rukavičkářství připomíná také místní židovské obyvatelstvo, vodohospodářství a významné osobnosti Dobříše.
Její počátky sahají k založení Spolku okresního musea v Dobříši v roce 1912. K důležitým osobnostem prvních let patřil historik Ludvík Kopáček, jehož rodový dům dnes muzeum využívá.
Muzeum města Dobříše najdete v centru na adrese Mírové náměstí 103.