Ke kostelu svatého Matouše v Jedlové vede z centra Deštného v Orlických horách červená turistická značka. Cesta pěšky zabere zhruba 45 minut; od autobusové zastávky Deštné v Orlických horách, Jedlová, chata Kristýna je to ke kostelu přibližně kilometr. Na návrší čeká barokní památka, starý hřbitov i pohledy na hřebeny Orlických hor, za dobré viditelnosti také směrem ke Krkonoším.
Od dřevěné kaple k barokní stavbě
Jedlová je dnes částí Deštného, sakrální místo na kopci má ale mnohem delší historii. Dřevěný kostelík či kaple jsou doloženy už roku 1636. Současný zděný jednolodní kostel vznikl v letech 1737 až 1741 a na jeho dokončení se podílel chrudimský stavitel Donát Theodor Morazzi.
Základní kámen byl položen a vysvěcen 26. května 1737, slavnostní vysvěcení kostela se uskutečnilo 29. října 1741. Stavbu později poškodil požár. V roce 1833 vyhořela a podle místního historického pramene byla obnovena už o dva roky později. Některé regionální záznamy dávají požár do souvislosti s úderem blesku, neuvádějí to však všechny stejně.
Stopy někdejšího života v Jedlové
Před druhou světovou válkou kostel sloužil místní komunitě a býval udržovaný. Po odsunu německy mluvících obyvatel v letech 1945 a 1946 se život v Jedlové proměnil. O kostel ani hřbitov se postupně přestalo pečovat, interiér byl vyrabován, náhrobky poškozeny a hřbitovní zeď začala chátrat.
Hřbitov připomíná lidi, kteří byli s krajinou spojeni po generace. Je zde pohřben také Hieronymus Eustach Brinke, jedlovský tkadlec, písmák a kronikář. Jedlovskou kroniku vedl podle regionálních pramenů v letech 1816 až 1879 a roku 1850 se stal prvním starostou obce. Jeho jméno se pojí také s písní Weberlied, známou jako tkalcovská píseň či hymna horských tkalců.
Opravy pokračují
Záchrana kostela začala postupně v 90. letech 20. století. Některé materiály označují za důležitý milník rok 1993, kdy byl kostel zařazen mezi nemovité kulturní památky. Nešlo o jednu rozsáhlou rekonstrukci, ale o řadu jednotlivých oprav.
Obnovena byla střecha kostela i věže, věž dostala novou omítku a dřevěné žaluzie do oken. Opravy se dočkalo také schodiště na kůr. Památkový katalog zmiňuje nový krov, střešní krytinu a vikýře, které umožňují případné využití podkroví. Vnitřek kostela působí střídmě: najdete v něm dřevěný kříž, kamenný pult, jednoduché lavice a informační panely.
Další péče je stále potřeba. V roce 2025 získala Římskokatolická farnost Deštné v Orlických horách z Fondu solidarity Biskupství královéhradeckého příspěvek 30 000 korun na opravu kostela. Není uvedeno, na kterou konkrétní část stavby byla podpora určena. Kostel je filiální, tedy náleží k deštenské farnosti, není však jejím hlavním farním chrámem.
Stezka, hřbitov a výhledy
Kostel stojí vedle Diecézního centra života mládeže Vesmír. V okolí se příležitostně konají bohoslužby a kulturní programy, u stavby je také mariánský sloup. Podle regionálních údajů nejde o původní barokní celek: sloup byl sestaven nově z dříve existující sochy a části staršího vybavení kostela.
Návštěvu návrší lze spojit s Kačenčinou pohádkovou stezkou, posezením, vyhlídkovou houpačkou nebo samoobslužným turistickým zastavením. V zimě využívají cestu také běžkaři. Kostel nemá uvedenou stálou celoroční návštěvní dobu, takže interiér nemusí být vždy přístupný; areál, hřbitov a okolní výhledy jsou ale součástí výletu i bez možnosti nahlédnout dovnitř.