Výlet údolím Černé Desné začíná v Desné a vede lesnatou krajinou podél horské říčky směrem k Souši. Na relativně krátkém úseku se střídají peřeje, skalní plotny, kaskády, hlubší vývařiště i vodopády. Voda zde po dlouhou dobu opracovávala žulové podloží a vytvořila několik výrazných útvarů, které jsou dobře patrné přímo z turistické trasy.
Chráněný úsek horské říčky
Nejcennější část údolí chrání přírodní památka Černá Desná. Nachází se na území města Desná v Libereckém kraji, v nadmořské výšce přibližně 585 až 685 metrů. Území má rozlohu 2,23 hektaru, chráněné je od 1. července 2013 a zároveň leží v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.
Předmětem ochrany je především přirozenější úsek toku s okolními lesními porosty. Černá Desná se tady zařezává do údolí a překonává čtyři tektonicky podmíněné stupně. Na nich vznikly čtyři pravé vodopády, mezi nimiž proud pokračuje přes četné menší kaskády a peřeje.
Od Plotnového po Hrncový vodopád
K nápadným místům patří Plotnový vodopád. Název odkazuje na zhruba dvacet metrů dlouhou skalní plotnu, po níž voda stéká. Dlouhý vodopád zase zaujme hlubokým vývařištěm a soustavou nepravidelných skalních kotlů. Nejvýše položený Hrncový vodopád je přibližně tři metry vysoký a navazuje na výrazný obří hrnec.
Tyto dutiny ve skále vznikají působením proudící vody. Kamínky a další materiál unášený tokem se v prohlubních otáčejí, obrušují žulu a postupně ji rozšiřují do hladkých kruhových či oválných tvarů. Po deštích a během jarního tání má říčka větší sílu, zároveň však bývají mokré skály a kořeny kluzčí.
Trasa z Desné k přehradě Souš
Výchozím bodem bývá Desná. Trasa nejprve sleduje Černou Desnou a podle používaného turistického itineráře měří k největšímu vodopádu přibližně 3,5 kilometru. Poté pokračuje lesem vzhůru k osadě Souš a vodní nádrži Souš. Přesné vedení cesty a aktuální turistické značení je před vyražením potřeba zkontrolovat v mapových podkladech.
Nejde o výlet, při němž by člověk pouze míjel několik izolovaných vyhlídek. Údolí se odhaluje postupně: nejdřív upoutá zvuk vody, potom jednotlivé proudy, kaskády a skalní stupně a nakonec sevřený charakter celého horského koridoru. Jinak působí za slunečného počasí a jinou atmosféru má v sychravém dni.
Bučiny, skorec a konipas
Chráněná lokalita není cenná jen kvůli vodopádům. Na svazích rostou lesy charakteru acidofilní horské bučiny a v podrostu se objevují například čípek objímavý, pryskyřník platanolistý, měsíčvec alpský nebo žebrovice různolistá. K typickým obyvatelům zdejších vod a jejich břehů patří skorec vodní a konipas horský.
Horní část údolí uzavírá vodní nádrž Souš, výrazný prvek krajiny Jizerských hor. Protože jde o vodárenskou nádrž, je nutné respektovat aktuální značení, režim ochranného pásma i případná omezení na přístupových cestách.
Bezpečně podél vody
Údolí nemá jednotnou návštěvnickou infrastrukturu, a proto se hodí pevné turistické boty. Zvláštní opatrnost je na místě po silném dešti, při jarním tání a obecně při vyšším průtoku. Mokré skály a kořeny kloužou a k okraji koryta ani do proudu není bezpečné vstupovat. Vodopády lze pozorovat z bezpečných míst bez sestupování přímo do řečiště.