Děčínský zámek stojí na skalním ostrohu nad Labem, odkud se kdysi hlídala důležitá obchodní cesta. Dnes tu návštěvníci mohou spojit prohlídku historického sídla s procházkou po zahradách i s pohledem na město z výšky. Po obnově dokončené v roce 2025 jsou znovu výrazněji upravené také Dlouhá jízda, Růžová zahrada a sala terrena.
Od opevněného místa k zámku
Opevnění na tomto místě pravděpodobně existovalo už koncem 10. století. Písemná zmínka o hradišti pochází z roku 1128 a kamenný hrad tu vyrostl ve druhé polovině 13. století. Patřil mimo jiné Vartenberkům; jejich sídlo bylo v roce 1444 dobyto a vypáleno.
V 16. století přeměnili rytíři z Bünau dolní část hradu na renesanční zámek. Roku 1628 získal panství rod Thun-Hohenstein, který ho vlastnil až do roku 1932. Thunové zahájili na konci 17. století rozsáhlou barokní přestavbu a v letech 1786 až 1803 pokračovaly úpravy podle návrhu Jana Václava Kosche. Zámek tehdy získal sjednocenější barokně-klasicistní podobu i hodinovou věž obrácenou k řece.
V 19. století se děčínské sídlo stalo dějištěm kulturních i politických událostí. Pobýval zde Fryderyk Chopin, který v září 1835 představil svůj valčík As-dur, později známý jako Děčínský valčík. V roce 1854 se na zámku konal diplomatický kongres za účasti Františka Josefa I. a králů Pruska a Saska.
Dlouhá jízda a zahrady za zámkem
K zámku vede Dlouhá jízda, 292 metrů dlouhá barokní přístupová cesta. Její zdi jsou místy vysoké až 7,5 metru a celé řešení mělo návštěvníkům nabídnout slavnostní nástup k aristokratickému sídlu. Při obnově dokončené v roce 2025 prošly úpravami arkádové zdi, brány i pískovcové chodníky a nový povrch dostala také vozovka.
Za zámkem leží Růžová zahrada. Původně se jí říkalo Lóžová a vznikla v době barokní přestavby; zdobily ji sochy, fontány a kanálky. Název Růžová se začal používat po roce 1881, kdy zde zahradník Franz Josst mladší založil rosárium. Dnešní zahrada čítá přibližně 700 růží, mezi nimi 16 historických odrůd, a také stovky cibulovin a řadu trvalek.
Součástí zahradního areálu je sala terrena s freskami z roku 1678. Nad ní stojí gloriet s galerií barokních soch; odtud je vidět centrum Děčína, kostel Povýšení svatého Kříže i Kvádrberk. Jižní zahrady se rozkládají na svahu, kde se dříve pěstovala vinná réva. Najdete v nich čajový altán z roku 1737 a také připomínku někdejších vytápěných skleníků, které zde přibyly v 19. století. V Děčíně se na území dnešní České republiky úspěšně pěstovaly banány a zahradnictví proslulo také orchidejemi a viktorií královskou.
Sklepení mezi skutečností a pověstí
Zámecké podzemí netvoří jeden obrovský labyrint. Jde o prostory budované v různých obdobích, které sloužily například jako sklady potravin, mléka a vína, zámecký archiv nebo lednice u kuchyně. Patří k nim také prostor pod Dělovou zahrádkou a nejhlubší část pod hodinovou věží.
V podzemí se dochovala středověká studna, s níž se spojuje pověst o tajné chodbě vedoucí pod Labem. Pro existenci takové chodby ale nejsou důkazy a její stavba by byla vzhledem k terénu i tehdejším technickým možnostem velmi nepravděpodobná. Prohlídka tak ukazuje především skutečné pozůstatky někdejšího provozu zámku.
Od šlechtického sídla ke kasárnám a městské památce
Thunové zámek v roce 1932 prodali československému státu. Objekt pak sloužil jako kasárna československé, německé, znovu československé a nakonec sovětské armády, která zde působila v letech 1968 až 1991. Od roku 1991 zámek patří městu Děčín a jeho obnova probíhá po etapách.
Parkán a sklepení lze poznat při prohlídce trvající přibližně hodinu, která se koná jen několikrát ročně podle programu. Trasa není vhodná pro osoby se sníženou pohyblivostí. Zámek pořádá také klasické prohlídkové okruhy, rodinné a školní programy i haptické prohlídky.