Na zalesněném vrcholu Tisůvky se mezi stromy zvedá rulová skála s výklenky a strmými stěnami. Místní jí říkají také Čertův kámen. Pověst vypráví, že jde o části kostela ze Světnova, které čert cestou upustil. Podobu skály však vysvětluje především mráz a jeho dlouhodobé působení na horninu.
Rula rozrušovaná mrazem
Tisůvka je takzvaný mrazový srub. Voda se dostávala do puklin v rule a při zamrzání se rozpínala, čímž horninu postupně rozrušovala. Vznikly skalní stěny i výklenky, typické pro některá místa Žďárských vrchů. Tisůvka nabízí možnost pozorovat výsledek tohoto procesu přímo v krajině.
Skalní útvar a jeho okolí jsou zajímavé také rostlinami. Na skalách a v drolinách se uchytila vegetace přizpůsobená chudému podkladu a specifickým podmínkám, rostou tu také mechy. Les tvoří převážně smrky s příměsí buku, na skále se objevují břízy a jeřáby. V podrostu najdete například borůvku nebo šťavel kyselý.
Přírodní památka na malé ploše
Chráněné území o rozloze necelého čtvrt hektaru leží v katastru Cikháje v Kraji Vysočina. Přírodní památkou je od 18. července 1974. Ochrana se vztahuje na rulový útvar, vegetaci skal a drolin i přilehlý lesní porost.
Tisůvka jako zastávka na delší túře
Z Cikháje lze vyrazit na pěší trasu, která vede přes Tisůvku, Žákovu horu a Fryšavský kopec. Jedna z popisovaných variant měří přibližně 13 kilometrů; délka i průběh se mění podle zvolené cesty. Tisůvka tak bývá součástí delšího putování, nikoli samostatným cílem s rozsáhlým zázemím.
Protože je vrchol zalesněný, daleké výhledy odtud nečekejte. Hlavní zajímavostí je samotná skála a její okolí. Při pohybu v přírodní památce se držte přístupových cest a nepoškozujte skalní stanoviště ani lesní porost. Možnosti pohybu po skalních partiích se liší podle terénu, proto je nejbezpečnější prohlížet si útvar z přístupného okolí.