Chvalkovický zámek dnes není běžně přístupný jako klasická památková prohlídková trasa. Zvenčí ale připomíná pozoruhodný vývoj místa, jehož historie sahá až ke středověké tvrzi. Se zámkem je navíc spojena i Barunka Panklová, která zde od srpna 1830 strávila přibližně tři roky.
Po dokončení školní docházky v České Skalici bydlela v rodině zámeckého obročního Augustina Hocha. Čas netrávila pouze v zámeckém prostředí. Docházela také k učiteli Augustinu Purmovi, u něhož se učila hrát na klavír a zpívat. Jeho manželka ji vedla k ručním pracím.
Vzpomínky na Chvalkovice se později promítly do díla Boženy Němcové. Místní prostředí i některé postavy se připomínají především v povídce Pan učitel; Chvalkovice se objevují také v autorčiných poznámkách a korespondenci.
Od gotické tvrze k panskému sídlu
Opevněné sídlo na zdejším skalnatém ostrohu je doloženo nejpozději ve 14. století. Jeho vznik mohl souviset s Petrem z Chvalkovic, který je připomínán roku 1370. Areál měl vejčitý tvar a rozměry přibližně 42 krát 32 metrů. Podle archeologického popisu se původní palác nacházel nejspíš v jižní části, zatímco další objekt stál v čelní části tvrze.
Bezpečnost zajišťovala mimo jiné plášťová hradba silná přibližně dva metry. Její dochované torzo se štěrbinovými střílnami patří k nejvýraznějším pozůstatkům staršího opevnění. V pozdní gotice se upravovala fortifikace i čelní objekt. Roku 1548 už byly Chvalkovice v zemských deskách označeny jako zámek.
Majitelé se v průběhu času střídali. Po pánech z Chvalkovic získali sídlo v 15. století páni z Hustířan. V roce 1600 jej koupil Jan starší Dobřenský z Dobřeně. Další stavební úpravy pak postupně měnily původně obrannou tvrz v pohodlnější a reprezentativnější panské sídlo.
Renesanční stavba, barokní křídlo a zaniklá věž
K dvoupodlažní renesanční budově přibylo podle památkového popisu v roce 1678 samostatné barokní křídlo s průjezdem do dvora. Obecní historické materiály spojují vznik zámecké budovy s dobou Dobřenských, patrně ještě před rokem 1768. Podoba zámku se tedy utvářela postupně v několika stavebních etapách.
Při opravách v roce 1825 měla Kateřina Zaháňská odstranit poslední zbytky původní tvrze. K areálu se váže také vyprávění o tajné chodbě, která měla v případě nebezpečí sloužit k útěku. Její existence však není v dostupných podkladech potvrzena jako archeologický fakt. Opatrně je třeba chápat i tvrzení o úplném zániku tvrze, protože mohutná kamenná obvodová hradba zůstává podle památkových údajů významným archeologickým pozůstatkem.
Při pozdějších opravách byla odstraněna původní zámecká věž. Vzácný hodinový stroj měl být podle obecního historického popisu uložen na půdě ratibořického zámku. Od roku 1842 patřilo panství rodu ze Schaumburg-Lippe. O majetek rod přišel v důsledku pozemkové reformy po první světové válce.
Rozsáhlá přestavba za Viléma Dlaboly
Nová etapa začala na jaře 1926, kdy zámek se zahradou a svahem koupil od náchodského panství továrník Vilém Dlabola. Velké opravy se rozběhly v roce 1932 a obecní podklady jejich rozpočet uvádějí přibližně ve výši tří milionů korun. Projekt připravil architekt Karel Karolínek ze Dvora Králové nad Labem.
Stavební zásah přinesl východní křídlo a sjednotil vnější vzhled celého objektu. Zámek tehdy získal trojkřídlé jednopatrové uspořádání a mansardovou střechu s vikýři. V popisu fasády se však prameny rozcházejí: obecní materiály ji označují jako barokní, zatímco památkový popis hovoří o secesní přestavbě z let 1928 až 1936.
Komplikací byl také nestabilní svah směrem k rybníku. Trhliny ve zdi si vyžádaly mohutnou opěrnou konstrukci se základy hlubokými až čtyři metry a betonovou deskou. Na jejích koncích měly stát věže, ty však nakonec dokončeny nebyly.
Zámek bez běžné prohlídkové trasy
Chvalkovický zámek je v soukromém vlastnictví a podle dostupných informací prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Pravidelný návštěvní režim ani prohlídková trasa nejsou doloženy, takže do areálu nelze automaticky vstupovat. Z veřejných míst je možné vnímat především jeho polohu na ostrohu nad koupalištěm a vnější podobu. Možnosti vstupu je podle obce potřeba řešit individuálně.