Větrný mlýn najdete asi půl kilometru východně od Chvalkovic, u silnice vedoucí směrem na Nemochovice. V otevřené krajině působí jeho válcovité cihlové těleso výrazně a na Vyškovsku patří k nejzajímavějším technickým památkám. Stavba z roku 1873 je známá také jako Vítkův mlýn.
Válcová stavba s otočnou střechou
Chvalkovický mlýn vznikl jako zděný mlýn holandského typu. Je postavený z pálených cihel, má kruhový půdorys o průměru přibližně osm metrů a měří zhruba jedenáct metrů. Na vrcholu se nachází kuželová šindelová střecha, kterou bylo možné otáčet. Obsluha tak mohla nasměrovat větrné lopatky proti proudícímu vzduchu.
Uvnitř se zpracovávalo hlavně žito a pšenice. Provoz tvořil šrotovník, válcová stolice, loupačka a dvě mlýnská složení. Jejich pohon se přenášel transmisemi od spodní části objektu. Mlýn proto nebyl jen nápadnou stavbou u cesty, ale plnohodnotným zařízením určeným pro zemědělské okolí.
Od Josefa Vítka k dalším generacím
Zakladatelem mlýna a jeho prvním mlynářem byl Josef Vítek. Objekt zůstal s touto rodinou spojený i později. V roce 1920 převzal provoz Jan Vítek a v mlynářské tradici pokračoval. Potomek původního mlynáře je majitelem také dnes a stavbu postupně opravuje.
Rodinná návaznost pomohla uchovat nejen samotné zdivo, ale i příběh provozu. Chvalkovický mlýn připomíná, jak se v minulosti potkávala místní úroda, práce mlynářů a energie dostupná přímo v krajině.
Vítr nahradil pomocný motor
Pro větrný mlýn však začaly být přírodní podmínky méně příznivé. Přístup větru omezil vzrostlý borovicový les na hřebeni nad stavbou, a provoz se tak nemohl spoléhat pouze na počasí.
V roce 1918 proto přibyl benzínový motor. Později byl upraven pro spalování koksu, což mlýnu zajistilo stabilnější pohon i v době, kdy nefoukal vhodný vítr. Před ukončením provozu se zvažovala také instalace elektromotorů. Právě spojení starší větrné technologie s novějšími pohony patří k nejzajímavějším stránkám historie tohoto místa.
Konec mletí a postupná obnova
Činnost mlýna skončila v roce 1941, tedy za Protektorátu, a už nebyla obnovena. V dalších desetiletích objekt chátral. Výraznější zásah představovala rekonstrukce střechy a lopatek v roce 2004, na kterou navazují postupné opravy dodnes.
Na místě se tak dochovalo několik důležitých částí najednou: válcové cihlové těleso, otočná střecha, větrný mechanismus i zbytky technologického vybavení. Teprve společně ukazují, jak mlýn fungoval a jak se během času proměňoval.
Prohlídka zvenčí i výjimečné otevření
Mlýn běžně není volně přístupný, takže při cestě kolem je potřeba počítat především s prohlídkou zvenčí a respektovat soukromí i stav objektu. Příležitostně se konají organizované prohlídky. V květnu 2026 se stavba mimořádně otevřela veřejnosti v rámci Dne otevřených mlýnů, kdy bylo možné nahlédnout také do interiéru a k dochované technologii.
Možnosti vstupu se proto mohou lišit podle konkrétní akce. Samotný mlýn ale zůstává viditelnou připomínkou toho, že technický vývoj a proměna zdrojů energie zasáhly i malé obce a jejich okolí.