Na adrese Chřibská 22 stojí rodný dům Tadeáše Xavera Peregrina Haenkeho. Pamětní deska připomíná, že se tu 5. prosince 1761 narodil muž, který se později stal botanikem, lékařem, geografem, etnografem a jedním z významných cestovatelů své doby. Dnes v domě sídlí Muzeum Tadeáše Haenkeho.
Z Chřibské do světa
Haenke pocházel z početné rodiny, byl sedmým z dvanácti dětí. Studoval v Praze a ve Vídni medicínu, přírodní vědy, astronomii i botaniku. Přírodu nevnímal pouze jako soubor rostlin. Zajímaly ho také horniny, počasí, krajina a způsob života lidí, kteří v ní žili.
Jednu z prvních významnějších výprav podnikl roku 1786 do Krkonoš. Zpráva o cestě vyšla později v Drážďanech a upozornila na jeho schopnost zpracovat terénní pozorování tak, aby měla význam i pro širší vědeckou obec. V roce 1788 pak přijal nabídku připojit se ke španělské výpravě vedené Alessandrem Malaspinou.
Na začátku cesty ho potkaly komplikace a po ztroskotání lodi se k expedici přidal až v Chile. Výprava ho následně zavedla podél pobřeží Jižní Ameriky, Kanady a Aljašky, přes Filipíny a řadu ostrovů Tichomoří. Navštívil také Novou Guineu, Novou Kaledonii, Nový Zéland, Austrálii, Tongu a Tahiti. V roce 1793 dorazil do Botanické zátoky u Sydney a podle biografických pramenů se stal prvním Čechem, který stanul v Austrálii.
Výzkum, který měl praktické využití
Po odchodu z Malaspinovy expedice pokračoval Haenke přes Chile, Argentinu a Andy do oblasti dnešní Bolívie. Od roku 1796 žil v Cochabambě, odkud vyrážel na další cesty a věnoval se širokému spektru činností.
Zpracovával botanické sběry a minerály, vyráběl léčiva i střelný prach a zabýval se možnostmi využití chilského ledku. Jako komisař španělské vlády působil také u kmene Chiriguanos. Na svém statku později založil výrobnu hedvábí a barvírnu. Jeho poznatky o přírodě tak nesloužily jen vědeckému popisu, ale také konkrétnímu hospodářskému využití.
Během výpravy v letech 1801 až 1802 spatřil jako první Evropan obří viktorii královskou. Přesnější je uvést, že o ní pořídil záznam a přinesl zprávu do evropského vědeckého prostředí; pozdější botanické zpracování rostliny mělo složitější okolnosti. Haenkeho jméno dnes nese přibližně 240 rostlinných druhů. K jeho odkazu patří i rostliny popsané z evropských hor, například lipnice plihá a hvozdík ledovcový.
Co návštěva muzea ukáže
Haenke udržoval kontakty s evropskými vědci a jeho práce zaujala také Alexandra von Humboldta. Po Haenkeho smrti se část jeho sbírek a rukopisů dostala do pražského Vlasteneckého muzea, dnešního Národního muzea. Později byly zpracovány v díle Reliquiae Haenkeanae.
Haenke zemřel v Bolívii, podle Biografického slovníku českých zemí na podzim roku 1817. V některých novějších materiálech se objevuje také rok 1816, proto není datum úmrtí zcela jednotně uváděno. Jeho odkaz ale zůstává výrazný: propojoval botaniku, geografii, geologii, medicínu, etnografii i poznávání přírodních zdrojů.
Stálá expozice v rodném domě funguje od roku 2002. Nezaměřuje se jen na vzdálené výpravy a exotické objevy, ale ukazuje také cestu vědce, který vyšel z malého severočeského města a zapojil se do evropského poznávání zámořských oblastí.
Příběh města pod příběhem cestovatele
Samostatná část muzea představuje Chřibskou. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1352. Jeho vývoj ovlivnilo především sklářství, pivovarnictví, opakované požáry a povodně. Expozice se věnuje také proměnám po druhé světové válce a poválečnému úbytku obyvatel.
Návštěva tak spojuje dvě odlišná měřítka. Haenkeho život ukazuje, jak mohl člověk z konkrétního místa na severu Čech proniknout do dějin světového výzkumu, zatímco druhá část muzea zachycuje proměny samotné Chřibské a jejího okolí v Českém Švýcarsku.
Muzeum se nachází přímo na náměstí v Chřibské. Otevřeno je především v sezoně od května do září; otevírací doba se může měnit.