Od parkoviště za obcí Choustník čeká na návštěvníky přibližně kilometr stoupání lesem. Na jeho konci se otevře areál, který se od běžných zřícenin liší nezvyklým uspořádáním: hradní jádro tvořily dvě samostatné části. Každá měla vlastní palácové zázemí i věž a tento typ stavby se označuje jako ganerbenburg. V českém prostředí jde o výjimečné řešení.
Z hradu se dochovaly obvodové hradby, dvě věže, zbytky paláců, předhradí, příkopy i přístupový most. Hlavní, západní věž slouží jako vyhlídka. Její ochoz leží zhruba osmnáct metrů nad zemí a za příznivého počasí je odtud vidět do krajiny Táborska i směrem k Novohradským horám, Blanskému lesu a Šumavě.
Sídlo Rožmberků, které osiřelo
Počátky hradu spadají do druhé poloviny 13. století. Národní památkový ústav spojuje jeho založení s Benešem z Choustníka a klade je do doby po roce 1262. Strategicky položený vrch se stal sídlem šlechty a roku 1322 Choustník získali Rožmberkové. Hrad pak sloužil jako správní centrum rozsáhlého panství.
V rožmberském držení zůstal přibližně do konce 16. století. Petr Vok z Rožmberka jej v roce 1597 prodal Jiřímu Homutovi z Harasova. K panství patřil vedle hradu také poplužní dvůr, pivovar, chmelnice, mlýn, pila, zahrady, ovčín a několik okolních vesnic. Homutovi se později přestěhovali na tvrz v Radeníně a Choustník začal chátrat. V roce 1614 už byl označován za pustý.
O záchranu zříceniny se o několik století později zasloužili turisté. Klub československých turistů hrad získal v roce 1932. Dnes je vlastníkem obec Choustník. Areál je kulturní památkou a zároveň významnou archeologickou lokalitou.
Mezi věžemi a skalami
Při prohlídce lze sledovat, jak vedle sebe fungovala dvě hradní jádra, každé s vlastním zázemím a obrannými prvky. U někdejší brány stojí palisáda, cesta pokračuje ke studni a k obnovenému dřevěnému mostu. V areálu se zachovaly také části novodobě obnovených dřevěných konstrukcí.
Hrad leží v přírodní rezervaci o rozloze přibližně 10,5 hektaru, která chrání nejen jeho areál, ale také okolní lesy a skalní útvary. Rostou tu květnaté bučiny a suťové lesy, na skalách se uchytila specifická vegetace a cenné jsou i přirozené rozpady hornin.
Skalní pás severovýchodně od hradu tvoří biotit-muskovitická ortorula, známá jako choustnická ortorula. Podél puklin se rozpadá do věžovitých skal, balvanů a suťových polí. Tato část výletu vede přírodním prostředím, které využívají také horolezci; v lokalitě je evidován lezecký sektor. Při procházce je třeba zůstávat na značených cestách a respektovat pravidla přírodní rezervace.
Pověst o Žižkovi a cesta k hradu
Místní pověst vypráví, že Jan Žižka hrad dobyl nebo zničil a poté utekl podzemní chodbou. Historické doklady ale takový příběh nepotvrzují. Naopak je doloženo, že Choustník zůstal v majetku Rožmberků i během husitských válek.
K hradu se stoupá lesem po nerovném, místy skalnatém povrchu; kromě cesty od parkoviště za obcí sem vede také zeleně značená turistická trasa. Přístup proto není vhodný pro osoby s výrazně omezenou pohyblivostí a s kočárkem může být obtížný. Vyhlídková věž bývá otevřená pouze v návštěvní době, která se mění podle sezony. Provoz hradu spravuje obec Choustník.