Od Horního mlýna u Chotěboře až do Bílku provází červená turistická značka řeku Doubravu sevřenou mezi skalami. Naučná stezka prochází přírodní rezervací v CHKO Železné hory a na poměrně krátké trase střídá balvanité řečiště, kaskády, vyhlídky i lesní úseky. Je určená pěším a nejlépe se hodí na jednosměrný výlet: k Hornímu mlýnu lze vyrazit z Chotěboře a z Bílku se vrátit vlakem směrem na Chotěboř.
Samotná trasa měří přibližně 4,5 kilometru. V turistických materiálech se objevují také údaje 4,4 kilometru nebo až 5,5 kilometru; delší varianta zahrnuje nástupní úsek. K výletu patří počítat s nerovným terénem a stoupáním od řeky ke skalám.
Doubrava mezi balvany a vodopády
Řeka si postupně vyhloubila cestu tvrdými rulami. Podloží tvoří migmatity, ortoruly a pararuly, na podobě údolí se vedle vody podílely také tektonické pohyby a mrazové zvětrávání. Výsledkem jsou skalní stěny a věže, balvanité svahy i úzká místa, v nichž se tok zařezává hluboko do krajiny.
Nejdramatičtěji působí úsek Koryto. Doubrava se tam proplétá přes balvany a vytváří kaskády; po dešti nabírá proud na síle. V okolí jsou k vidění kamenná moře, obří hrnce, říční ostrov i údolní niva. Horniny postupně rozrušovala také voda, která pronikala do jejich puklin a při mrazu se rozpínala.
U Mikšovy jámy padá voda přibližně z výšky 1,5 metru do hlubší tůně. Mezi zdejšími vodními útvary se uvádí také Velký vodopád, jehož vzhled se mění podle průtoku. Po vydatných srážkách jsou peřeje výraznější, v zimě se na skalách mohou tvořit ledové útvary. Náledí a sníh ovšem pohyb po stezce komplikují.
Čertův stolek a zaniklý Sokolov
Od vody se trasa místy zvedá ke skalním vyhlídkám. Čertův stolek je nápadná skalní věž vysoká až 23 metrů. U Sokolohradů se nad řekou tyčí téměř svislá stěna, která dosahuje zhruba třiceti metrů.
Na skalním ostrohu nad Doubravou leží pozůstatky hradu Sokolov, známého také jako Sokolohrady. Z někdejšího sídla zůstaly především fortifikační valy. Historická stopa tak doplňuje přírodní scenérie jednoho z nejvýraznějších údolí v okolí Chotěboře.
Rezervace mezi skalami a lesy
Přírodní rezervace Údolí Doubravy byla vyhlášena v roce 1986 a rozkládá se na ploše přes 93 hektarů. Chrání přirozený tok řeky i okolní lesní a skalní prostředí. Mezi dnem údolí a nejvyššími skalními útesy je místy výškový rozdíl kolem šedesáti metrů, který vytváří rozmanité mikroklima.
V rezervaci se zachovaly části bučin, jedlin, suťových lesů i reliktních borů. V řece žije rak říční a vranka obecná, v tůních čolek horský. Na vodní prostředí jsou vázáni také skorec vodní, ledňáček říční a vydra říční. Skalní dutiny využívají netopýři, kterých tu AOPK eviduje čtrnáct druhů. Ve skalách se vyskytuje nebo pravděpodobně hnízdí výr velký.
Lesní porosty změnila kůrovcová kalamita, která v letech 2015 až 2018 poškodila jejich část. Obnova směřuje k přírodě bližšímu složení s větším zastoupením listnáčů a jedle. V okolí ponechaných odumřelých stromů je třeba dbát opatrnosti a držet se značené cesty.
Opravená cesta vede náročným terénem
Naučná stezka vznikla v roce 1993 a rozsáhlejší rekonstrukcí prošla v letech 2013 až 2014. Další zásahy si vyžádaly povodně, popadané stromy a následky kůrovcové kalamity. AOPK informovala o dokončení oprav v lednu 2025: obnovily se kamenné povrchy, opěrné zídky, schodiště, zábradlí i informační panely a na některých místech přibylo řetězové jištění.
Trasa má střední náročnost, není vhodná pro kočárky ani jízdní kola. U řeky a skal se hodí pevná obuv, zvlášť za mokra nebo při vyšším průtoku. Návštěvníci se mají držet veřejných a turistických cest; povodně, vichřice nebo lesnické práce mohou některé úseky dočasně ovlivnit.