Oválná Milostná kaple stojí přímo u západního průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie a svaté Maří Magdalény. Není součástí hlavního prostoru chrámu, ale jednou z částí rozsáhlého poutního areálu, který tvoří také ambit s kaplemi a někdejší proboštství. Celek v Chlumu Svaté Maří v Karlovarském kraji je od roku 2018 národní kulturní památkou.
Od středověké kaple k baroknímu areálu
Podle místní pověsti našel tovaryš sošku Panny Marie s dítětem v lískovém keři. Když ji odnesl, měla se opakovaně vracet na místo nálezu. Legenda vysvětluje zdejší mariánskou úctu, nejde však o doložený popis historické události.
Počátky poutního místa sahají do středověku. Roku 1383 získali Křižovníci s červenou hvězdou v Chlumu 60 jiter půdy a další práva. Na místě dřevěné kaple pak kolem roku 1400 postavili kamenný kostel. Ten roku 1429 vypálili husité a na konci 15. století, mezi lety 1482 a 1492, se dočkal přestavby i rozšíření.
Výraznou proměnu přinesl rok 1687, kdy byla zdejší fara povýšena na proboštství. Následovala barokní výstavba, která pokračovala až do roku 1728. Na návrzích se podíleli Jean Baptiste Mathey a Kryštof Dientzenhofer, jehož záměr realizoval a později upravoval stavitel Wolfgang Leonhardt Braunbock. Jednotlivé části tak vznikaly postupně; kostel byl vysvěcen v roce 1702.
Kaple, ambit i umělecká výbava
Trojlodní kostel doplňuje oválná Milostná kaple a obklopuje jej ambit s nárožními i dalšími bočními kaplemi. Na severní straně areálu navazuje trojkřídlá budova proboštství. Uspořádání propojuje chrám s prostory určenými poutníkům a vytváří uzavřený architektonický celek.
V interiéru jsou také díla starší než barokní podoba areálu. Patří k nim polychromovaná Trůnící madona z lipového dřeva, datovaná přibližně kolem roku 1300, i Madona s dítětem z doby kolem roku 1400.
O někdejším rozsahu poutí svědčí údaj zveřejněný na webu poutního místa: v letech 1701 až 1710 mělo do Chlumu dorazit 1 657 procesí s přibližně 718 347 věřícími. Jde o souhrnný údaj vztahující se k tomuto období, který ukazuje význam místa v barokní době.
Proměny po druhé světové válce
Po druhé světové válce a vysídlení německého obyvatelstva poutní tradice zeslábla. Proměnilo se také využití budov: bývalé proboštství sloužilo koncem 50. let jako ubytovna pro stavbaře elektrárny Tisová a později jako depozitář církevního umění. Areál postupně chátral. Na státní seznam kulturních památek byl zapsán v roce 1958 a národní kulturní památkou se stal v roce 2018.
Při návštěvě lze podle informací poutního místa projít poutní a muzejní okruh nebo vystoupat na vyhlídkovou věž; dostupnost těchto částí se může měnit. Do obce jezdí autobusy ze Sokolova a také spoje z Chebu s přestupem v Kynšperku nad Ohří.