Židovský hřbitov u Markvarce sloužil k pohřbívání ještě dlouho poté, co z obce odešla poslední židovská rodina. Ta se odstěhovala v roce 1927, poslední pohřeb se tu ale konal až v prosinci 1939. Mezi pohřbenými je také dačický obchodník Zikmund Zimmer, jehož smrt uzavřela dlouhou kapitolu židovských dějin Dačicka.
Lesní hřbitov s náhrobky z 19. století
Pohřebiště leží asi kilometr jihovýchodně od Markvarce, který administrativně spadá pod Český Rudolec v Jihočeském kraji. Založeno bylo pravděpodobně roku 1794 na pozemku koupeném od hraběte Osteina. Rozkládá se na 1 223 metrech čtverečních.
Dochovalo se tu přibližně 200 až 240 náhrobků; jejich počet se v různých soupisech liší. Rozcházejí se i údaje o nejstarším čitelném kameni: uvádějí roky 1802 a 1804. Náhrobky každopádně dokládají, že se zde pohřbívalo už od počátku 19. století.
Areál obepíná kamenná zeď a stojí v něm márnice z roku 1908. V novější době se o místo pečovalo a vztyčovaly se povalené náhrobky. Jde o pietní prostor, proto se s kameny nemanipuluje a návštěvníci by se tu měli pohybovat ohleduplně.
Vazby mezi Markvarcem a Dačicemi
V Markvarci kdysi stála také synagoga, postavená pravděpodobně v letech 1784 až 1786. Její další osud byl jiný než osud hřbitova: v roce 1916 ji upravili pro výrobu betonové krytiny, ve dvacátých letech dvakrát vyhořela a její zbytky odstranili roku 1992.
Některé židovské rodiny se postupně přestěhovaly do Dačic. Patřily k nim rodiny Freundových, Stukartových, Schulzových a Jelínkových. Věnovaly se obchodu, hostinské činnosti i textilnímu podnikání. Podnik Maxe Stukarta a jeho syna zaměstnával přibližně 80 tkalců v okolních vesnicích.
Dačice neměly vlastní synagogu ani samostatnou židovskou náboženskou obec. V roce 1880 zde žilo 61 lidí židovského vyznání a pohřební obřady se konaly mimo jiné v Markvarci. Hřbitov tak zůstal důležitý i pro rodiny, které už svůj život spojily s městem.
Památka na komunitu i její zánik
Židovský život na Dačicku neskončil odchodem posledních obyvatel Markvarce. Zásadní zlom přinesla nacistická perzekuce: podle dačického turistického přehledu bylo 19. května 1942 deportováno do Terezína 30 dačických Židů. Hřbitov tak uchovává památku na rodinné vazby i na komunitu, kterou násilí rozvrátilo.
Lesní areál je památkově chráněný. Přístup do něj může být omezený a odborný katalog ho uvádí jako uzamčený; návštěva proto nemusí být vždy možná.