Kořeny stromů, nerovný terén a místy suché koryto ve svahu. Tak vypadá část cesty podél Flájského plavebního kanálu, krušnohorského vodního díla, které po staletí pomáhalo dopravovat dřevo do Saska. Dnes jeho stopy propojuje přeshraniční naučná stezka; kratší výlet lze spojit s návštěvou Flájské přehrady nebo Českého Jiřetína.
Stezka po české i německé straně hor
Celá naučná stezka měří přibližně 23 kilometrů. Nejde o délku samotného historického kanálu: trasa zahrnuje i navazující úseky a pokračuje za hranici. Česká část vede od okolí hráze Flájské přehrady směrem k Českému Jiřetínu a dále ke státní hranici. Odtud lze pokračovat až do německého Clausnitzu.
Na českém úseku je jedenáct informačních stanovišť a zastřešená odpočívadla. Panely přibližují vznik a technické řešení kanálu i proměny okolní krajiny. Koryto přitom není zachované v celé délce ani v původním stavu. Někde je průtočné, jinde stojaté či suché a místy ho připomíná hlavně zářez v terénu.
Vodní dílo staré téměř čtyři století
Flájský kanál, označovaný také jako Nový plavební kanál, vznikl v letech 1624 až 1629. Stavbu inicioval saský kurfiřt Johann Georg I. podle plánu Friedricha Lingkeho. V náročném horském prostředí bylo třeba překonat výškové rozdíly a v některých místech vést vodní cestu přímo skálou. Původní kanál měřil přibližně 18,2 kilometru.
Dřevo z okolí Flájí se po něm dopravovalo do saského Clausnitzu a dál směrem k Freibergu. Využívalo se mimo jiné v dolech, hutích a hamrech. Kanál sloužil téměř 250 let; poslední plavby se datují do 70. let 19. století. Jako konec provozu se uvádí rok 1872 nebo 1874.
Po ukončení plavení se část kanálu dál používala k přívodu vody pro turbínu továrny na lepenku v Českém Jiřetíně. S průmyslovou minulostí obce souvisí také umělý vodopád. Samotné vodní dílo je od roku 1958 kulturní památkou České republiky a jeho pozůstatky lze sledovat na české i německé straně Krušných hor.
Flájská přehrada a příběh zaniklé osady
Výlet lze rozšířit o zastávku u Flájské přehrady a v Českém Jiřetíně. Stojí tu dřevěný kostel svatého Jana Křtitele, který byl do obce přenesen před zatopením původních Flájí. Ty z větší části zanikly v souvislosti s výstavbou přehrady.
Na cestě tak vedle technické památky vystupuje do popředí i osud horské osady. Krajina kolem kanálu nese stopy někdejšího plavení dřeva, průmyslového využití vody i změn, které přinesla stavba přehrady.
Jak náročný výlet naplánovat
Stezka je určená především pěším. Vede převážně lesem a místy se na ní objevují kořeny, nerovný povrch i skalnatý úsek. Kočárky se pro trasu nehodí a kvůli náročnějšímu povrchu může být problematická také jízda na kole.
Délku lze přizpůsobit: kratší okruh má přibližně 10 kilometrů, střední varianta kolem 15 kilometrů a nejdelší zhruba 21 kilometrů. Ta zahrnuje i část německého úseku a výhledy na vodní nádrž Rauschenbach. Přeshraniční trasa je delší a fyzicky náročnější než kratší okruhy.
Flájský plavební kanál je v krajině často patrný spíš jako terénní stopa než jako souvislá stavba. Nad Flájským potokem a ve skalním zářezu ve svahu je ale dobře vidět, jak se někdejší vodní cesta přizpůsobovala krušnohorskému terénu.