Usednout do modelu Velorexu, prohlédnout si nádraží s pohyblivými soupravami nebo vstoupit do kupé vagónu ze 40. let minulého století můžete v Městském muzeu v České Třebové. Stálá expozice Dopravní křižovatky aneb do České Třebové vlakem, Velorexem, letadlem i lodí vypráví příběh města ve čtyřech dopravních kapitolách. Některé stojí na místní historii, jiné představují plány a technické pokusy, které se do skutečnosti nepřenesly.
Od nádražní pokladny do vagónu
Česká Třebová je významným železničním uzlem, proto prohlídka přirozeně začíná u kolejí. Expozice mapuje cestování vlakem od poloviny 19. století a věnuje se především období první republiky a proměnám zdejšího nádraží.
Jeho podobu připomíná detailní model s pohyblivými soupravami. K vidění je také historicky vybavená výdejna jízdenek a část osobního vagónu ze 40. let 20. století. V kupé se promítají dokumentární filmy o železnici, takže návštěvník nezůstává jen u prohlížení exponátů.
Velorex z Parníku
Významné místo v muzeu má vozítko s látkovou karoserií, jehož výrobní kořeny sahají do Parníku, dnes části České Třebové. Expozice představuje osudy konstruktérů Františka a Mojmíra Stránských i vývoj od původního OS-KARu, později známého jako Velorex.
Zastoupeny jsou téměř všechny hlavní vývojové stupně: prototyp, Velorex 16/250, 16/175 a 16/350 i typ 435-O. Samostatně je vystaven prototyp čtyřkolového Super-laminátu s laminátovou karoserií, který navrhl Mojmír Stránský se svým kolektivem. Děti si mohou sednout do modelu Velorexu v reálné velikosti. Další podrobnosti přináší infokiosek s texty a fotografiemi; součástí prezentace jsou také amatérské filmové záběry z pohřbu Františka Stránského v roce 1954.
Velorex lze poznat i mimo muzejní expozici, při jízdě na sedadle spolujezdce s proškoleným řidičem. Krátká trasa měří přibližně čtyři kilometry a zabere deset až patnáct minut. Delší varianta může trvat až hodinu a měří nejvýše čtyřicet kilometrů.
Muzeum k jízdám používá zelený šestnáctistovkový Velorex Alois a hnědý Jozef. Jména odkazují na první majitele uvedené v technických průkazech. Vyjížďku je třeba objednat předem a nabídka bývá sezonní, obvykle přibližně do konce října. Vozítka nemají bezpečnostní pásy ani topení, proto se v nich podle aktuálních podmínek vozí děti od dvanácti let. Za sněhu a náledí se jízdy nekonají.
Formánkovy stroje a vodní cesta na papíře
Letecká část připomíná Františka Formánka, rodáka z České Třebové, který byl akademickým sochařem i konstruktérem létacích strojů. Přibližná rekonstrukce jeho pražského ateliéru ukazuje vedle sebe uměleckou práci a technické bádání. Formánek vyvíjel stroj schopný kolmého vzletu a následného vodorovného letu, který nazýval aerohelikoptérou.
Před první světovou válkou předváděl modely poháněné gumovým svazkem, později se věnoval také stroji s elektromotory. Jeho prototyp vzlétl v roce 1928. Expozice připomíná i Formánkovu sochařskou a štukatérskou tvorbu a jeho působení jako léčitele. Modely z jeho pozůstalosti zapůjčily sbírky Národního technického muzea.
Poslední část se věnuje vodní dopravě, která v České Třebové nemá podobu skutečné lodní cesty. Muzeum přibližuje návrh propojení Dunaje, Odry a Labe, jeho vývoj i plánované trasy včetně varianty vedené poblíž města. Fiktivní okno návštěvníkovi ukazuje krajinu, jakou by změnil projekt, který se nikdy neuskutečnil.
Výstavní budova se nachází na adrese Klácelova 11, zatímco sídlo muzea je na Klácelově 80. Prohlídka stálých expozic trvá přibližně hodinu a půl. Otevírací doba, vstupné i podmínky a ceny jízd Velorexem se mohou měnit.