Rondokubistická výpravní budova, moderní vlaky a rozsáhlá kolejiště na jednom místě. Česká Třebová je vhodným cílem pro každého, koho zajímá železnice: podle údajů Správy železnic tu může projet až 500 vlaků denně. Osobní spoje míří například do Prahy, Brna, Olomouce a Bohumína, zatímco další části uzlu slouží nákladní dopravě a údržbě vozidel.
Od první tratě k železniční křižovatce
Železnice začala město proměňovat v první polovině 19. století. Trasovací práce pro budoucí trať se v okolí České Třebové rozběhly na jaře 1842 a v srpnu téhož roku bylo rozhodnuto, že Olomoucko-pražská dráha povede právě tudy. První vlak z Olomouce do Prahy projel městem v roce 1845.
Spojení s Brnem následovalo 1. ledna 1849. Tehdejší trať měřila přibližně 91 kilometrů, měla jednu kolej a překonávala převýšení kolem 200 metrů. Na náročném úseku u Blanska bylo potřeba vybudovat mimo jiné deset tunelů. Stavba druhé koleje začala v roce 1869.
Postupně se přidávaly další směry a Česká Třebová se stala spojnicí cest vedoucích k Vídni, Brnu, Děčínu, Přerovu i Ostravě a dál na Slovensko a do Polska. Po vzniku Československa získalo spojení přes Brno význam také pro cestování mezi Prahou a Bratislavou.
Stanice, která skrývá celý dopravní uzel
Česká Třebová leží na tratích ve směrech Praha–Přerov–Bohumín, Praha–Brno–Kúty a Kolín. Navazují na ně regionální tratě do Dzbelu i další provozní směry. Uzel je součástí prvního železničního tranzitního koridoru; trať přes Olomouc a Přerov zároveň propojuje tento směr s druhým koridorem.
Cestující se setkají hlavně s osobním nádražím a nástupišti, za nimi je ale rozsáhlé provozní zázemí. Seřaďovací stanice pomáhá sestavovat nákladní vlaky, depo kolejových vozidel se stará o jejich provoz a údržbu a další koleje umožňují soupravy odstavit, nechat předjet nebo převést dál. Po druhé světové válce tu vznikla velká seřaďovací stanice a město se stalo důležitým bodem nákladní dopravy. Význam mělo také pro vlaky, které při náročném stoupání směrem na Brno potřebovaly postrkovou službu.
Výpravní budova s rondokubistickými prvky
Nádraží mělo v průběhu let tři výpravní budovy. První vznikla roku 1845, další ji nahradila v roce 1901 a dnešní budova se otevřela v roce 1924. Její rondokubistická architektura připomíná dobu, kdy železnice výrazně ovlivnila podobu města.
Interiér doplňují sgrafita Stanislava Víši z roku 1974. Zobrazují tradiční regionální profese: vedle železničářů také obráběče kovů a hrnčíře. Výzdoba tak zachycuje i pracovní život, který se kolem železnice a místního průmyslu rozvíjel.
Železniční historii najdete také v muzeu
Pro bližší pohled na vývoj uzlu slouží dopravní expozice Městského muzea Česká Třebová. K vidění je detailní model nádraží s pohyblivými vlaky, historická výdejna jízdenek i část osobního železničního vozu ze 40. let 20. století.
Osobní nádraží je veřejně přístupné, provozní areál seřaďovací stanice, depo ani další neveřejné části však běžně otevřené nejsou. Fotografování z těchto míst a vstup do technického zázemí proto nelze považovat za volně dostupné bez souhlasu provozovatele.
Rozsáhlá přestavba potrvá do roku 2031
Uzel se od března 2025 modernizuje. Práce zahrnují koleje pro osobní i nákladní dopravu, zabezpečovací a sdělovací zařízení, trakční vedení i nástupiště. Projekt počítá s bezbariérovým přístupem a novou lávkou nad kolejištěm, která má lépe spojit město s nádražím.
Hlavní stavební práce mají skončit na konci roku 2031, celý projekt je naplánovaný do ledna 2032. Během přestavby se mohou měnit přístupy na nástupiště, jízdní řády i rozsah výluk. Stanice je součástí systému IREDO a cestujícím nabízí pokladny, elektronický informační systém s hlasovým výstupem, bezbariérový přístup a mobilní zvedací plošinu.