Rudrův mlýn najdete přímo v Babiččině údolí, na trase mezi ratibořickým zámkem a Starým bělidlem. Pro návštěvníky je zajímavý nejen jako místo spojené s románem Babička, ale také jako dochovaný hospodářský areál s náhonem, vodními koly a vodním mandlem. Právě tady je dobře vidět, jak se síla vody využívala v každodenním životě i při zpracování textilu.
Místo spojené s literaturou i skutečným životem
Dnešní podoba Rudrova mlýna vznikla při přestavbě v 18. století. Objekt nepřibližuje jen práci mlynáře, ale také zázemí jeho domácnosti. Mlýn býval zároveň bydlením, provozovnou a významným bodem místního hospodářství, kde se odehrávala velká část života celé rodiny.
V některých pramenech se setkáte také s názvem Ludrův mlýn. S areálem se pojí Antonín Rudr, případně Ludr, který bývá v místní tradici dáván do souvislosti s rodinou Mančinky. Jeho syn pak bývá spojován s postavou dobromyslného pana otce z Babičky. Nejde však o prosté převedení jedné skutečné osoby do literární postavy. Atmosféru místa vytváří právě propojení reálných míst, rodinných vzpomínek a vyprávění Boženy Němcové.
Co poháněla voda z Úpy
Voda se k mlýnu dostávala náhonem od řeky Úpy. Nesloužila pouze k mletí obilí, ale také k pohonu zařízení v sousedním vodním mandlu. Areál tak zachycuje vývoj, při němž se původní mlynářský provoz propojoval s dalšími hospodářskými a textilními činnostmi.
Podle odborné databáze se v mlýně nacházela dvě obyčejná mlýnská složení, krupník holendrového typu a několik mlecích kamenů. U mlýna a mandlu jsou dnes uváděna celkem tři vodní kola: dvě patřila k mlýnu a jedno k mandlu. Náhon, vantroky, stavidla a kola přitom tvořily jeden provázaný systém, který umožňoval využívat vodní energii pro různé části provozu.
Národní památkový ústav připravoval v roce 2017 obnovu funkčnosti všech tří kol. Součástí záměru bylo nové i repasované zařízení pro mlýn a mandl. U podobné technické památky je důležité nejen zachování staveb, ale také možnost pochopit, jak jejich mechanismy skutečně pracovaly.
Vodní mandl upravoval lněné plátno
V sousedství mlýna stojí vodní mandl, technická památka z první poloviny 19. století. Databáze vodních mlýnů uvádí u jeho budovy rok 1829, širší časové zařazení je proto přesnější než připisovat stavbě jedinou přesně vymezenou etapu.
Mandl sloužil k úpravě plátna, především lněného. Vodní kolo poháněné vrchní vodou přes převody uvádělo do chodu mandlovací zařízení, které látku uhlazovalo a připravovalo k dalšímu využití. Kolo u mandlu mělo mít průměr přibližně čtyři metry. Rekonstruovaný objekt dnes doplňuje výstava věnovaná plátenictví, takže návštěva přibližuje jak samotnou stavbu, tak cestu od vodního toku přes převody až k upravené textilii.
Po prodeji mlýna náchodské vrchnosti v roce 1842 měl areál sloužit také širším vrchnostenským a textilním potřebám. Jednotlivé stavební a provozní změny ale nelze jednoduše shrnout do jediné chronologie. Důležité je, že se zde v průběhu času setkával mlynářský provoz se zpracováním plátna.
Zastávka na cestě Babiččiným údolím
Před mlýnem stojí sousoší Babička s vnoučaty od Otto Gutfreunda z roku 1922. Rudrův mlýn tak tvoří jednu z výrazných zastávek literární krajiny. Po prohlídce lze pokračovat ke Starému bělidlu a dále k ViktOrčinu splavu, které patří k dalším místům spojovaným s románovým světem.
Rudrův mlýn je součástí prohlídkových tras státního zámku Ratibořice a jeho prohlídka trvá přibližně půl hodiny. Vodní mandl se navštěvuje samostatně a nabízí expozici technického zázemí i plátenictví. Přístup a otevírací doba se během roku mohou měnit. K areálu se přichází od ratibořického zámku nebo od Starého bělidla; oficiální adresa je Ratibořice 1, Česká Skalice.