Výlet do Ratibořic nemusí končit u zámeckých interiérů. Od sídla vévodkyně Zaháňské se dá pokračovat parkem a po Bathildině stezce k místům, která proslavila Božena Němcová: k Rudrovu mlýnu, sousoší Babičky s vnoučaty i Starému bělidlu. Celá oblast u České Skalice v Královéhradeckém kraji spojuje přírodní scenérie s dějinami a literaturou.
Zámecké sídlo s evropským příběhem
Paní kněžna z románu Babička má skutečnou předlohu v Kateřině Frederice Vilemíně Benigně, vévodkyni Zaháňské. Ratibořice si zvolila jako své stálé letní sídlo. Zámek ale nebyl pouze místem odpočinku: roku 1813 se tu představitelé Rakouska, Pruska a Ruska účastnili diplomatických jednání o protinapoleonské koalici.
První písemná zmínka o Ratibořicích pochází z roku 1388 a jako jejich majitel je v ní uveden rytíř Vaněk ze Žampachu, označovaný také jako Vaněk z Ratibořic. Středověká tvrz později zanikla. Roku 1582 se Ratibořice staly součástí náchodského dominia, které patřilo Smiřickým.
Současný zámek vznikl jako barokní letohrádek. Kníže Lorenzo, tedy Vavřinec Piccolomini, ho nechal postavit v letech 1702–1708 podle italských letních sídel zvaných casina. Sloužil k letním a loveckým pobytům; později přibylo severní křídlo určené hostům a služebnictvu.
Po roce 1800 získala Ratibořice dědictvím vévodkyně Zaháňská a v letech 1825–1826 nechala sídlo upravit v klasicistním a empírovém stylu. Proměnily se interiéry i celkové uspořádání, zanikla například zámecká kaple. Po její smrti roku 1839 připadlo panství rodu Schaumburg-Lippe. Ten je vlastnil až do zestátnění v roce 1945.
Interiéry z různých období
V prvním patře prohlídka připomíná dobu vévodkyně Zaháňské. K vidění je nábytek, obrazy, grafika, sklo, porcelán a další vybavení, které přibližuje aristokratický život od konce 18. století do první poloviny 19. století.
Přízemní salony odkazují na pozdější majitele ze schaumbursko-lippské dynastie a jejich spojení s dánskou královskou rodinou. Zámek tak nepředstavuje jeden neměnný celek, ale zachycuje různé podoby šlechtického bydlení v průběhu několika generací.
Zámecký park a cesta údolím
Park kolem zámku získával svou přírodně krajinářskou podobu především mezi lety 1810 a 1839, kdy jeho úpravy vedli zahradníci K. Binder a G. Bosse. V kompozici se střídají louky a skupiny stromů, nechybí jezírko, empírový lovecký či čajový pavilon ani oranžerie, původně nazývaná Ananasový dům.
Od zámku lze projít kolem jezírka ke skleníku z roku 1830. Bathildina stezka pak propojuje zámecký areál s dalšími místy Babiččina údolí. Park tak plynule navazuje na krajinu, která byla součástí šlechtického sídla a později se stala také kulisou známého románu.
Po stopách románu Babička
Trasa údolím vede kolem Rudrova mlýna s historickým technickým vybavením a vodního mandlu z první poloviny 19. století. Dalším zastavením je sousoší Babičky s vnoučaty od Otto Gutfreunda z roku 1922. Odtud lze pokračovat ke Starému bělidlu a dalším známým místům u Úpy.
Staré bělidlo pochází z roku 1797 a patří k hlavním místům románového děje. Uvnitř je lidový nábytek a předměty uspořádané podle vyprávění Boženy Němcové, včetně Babiččiny světničky. Dům však není původním bělidlem, kde spisovatelka prožila část dětství. Původní stavba byla při úpravách parku zbourána, aby uvolnila místo skleníku.
Označení Babiččino údolí se vztahuje k širšímu přírodnímu a kulturnímu celku podél Úpy. Podle údajů města Česká Skalice ho roku 1878 poprvé použil lékař a spisovatel Otakar Jedlička. Dnes je území národní kulturní památkou, která zahrnuje zámek, park, hospodářské stavby i okolní přírodu. Park bývá přístupný volně, zámek a navazující objekty mají vlastní návštěvní režimy, které se během roku mění.