Poutní kaple Narození Panny Marie stojí přibližně 200 metrů od českokamenického náměstí. Na adrese U Kaple 242 ji obklopuje čtyřkřídlý ambit, v jehož rozích jsou čtyři menší kaple. Centrální kruhová stavba s věží nad vstupem vytváří výrazný barokní celek, který se od běžných kostelů na první pohled liší půdorysem i uspořádáním.
Areál patří k nejcennějším památkám České Kamenice a okolí. Vedle samotné stavby připomíná také několik století trvající mariánskou úctu, poutě z blízkých měst a proměny prostoru, který původně souvisel se starým městským hřbitovem.
Všechno začalo u sochy Panny Marie
Středobodem poutního místa je dřevěná zlacená socha Panny Marie s Ježíškem z roku 1680. Pro českokamenické Růžencové bratrstvo ji podle farních podkladů vytvořil žitavský sochař Kristián Ulrich. Některé popisy uvádějí, že před vznikem poutního areálu stála u oltáře v děkanském kostele svatého Jakuba.
Socha se později dostala do dřevěné pohřební kaple u starého městského hřbitova. Děkan Jindřich Ignác Teigl, který v České Kamenici působil od roku 1706, pak začal připravovat důstojnější místo pro její uctívání. S jeho osobou se spojuje také vyprávění o uzdravení po morové epidemii v letech 1713 až 1714, které připisoval přímluvě Panny Marie.
Tehdejší záznamy hovoří o velkém počtu bohoslužeb a o uzdraveních, jež poutníci spojovali s mariánskou sochou. Jde o svědectví dobové náboženské tradice, nikoli o lékařsky ověřené případy. Do České Kamenice kvůli poutnímu místu přicházeli lidé z Nového Boru, Kamenického Šenova i z Lužice.
Stavba, která vznikala několik desetiletí
Samotná centrální kaple byla vybudována mezi lety 1736 a 1739. Ambity přibyly zhruba do roku 1749 a práce na celém areálu pokračovaly až do roku 1763. Tehdy byla dokončena také kaple svatého Jana Nepomuckého. Ostatní nárožní kaple jsou zasvěceny Panně Marii Lurdské, Svaté rodině a svatému Antonínu Paduánskému.
Jméno autora projektu se nepodařilo s jistotou potvrdit. Stavba bývá tradičně připisována staviteli Jakubu Schwarzovi a místnímu polírovi Janu Jiřímu Katschinkovi. Odborná srovnání však jako pravděpodobného autora zmiňují také významného litoměřického stavitele Octavia Broggia. Neobvyklá kruhová kaple a její promyšlené spojení s ambitem každopádně ukazují na ambiciózně navržené poutní místo.
Výzdoba získala dnešní podobu v 19. století
Hlavní oltář pochází z roku 1746 a stále je spojený s uctívanou sochou Panny Marie Kamenické. Vzhled interiéru však výrazně změnila přestavba z let 1883 až 1885. Zaplatil ji Franz Preidl, průmyslník, mecenáš a dlouholetý starosta České Kamenice.
Na kopuli tehdy vznikly fresky Ferdinanda Brunettiho s výjevy ze života Panny Marie. Interiér doplnily bohaté štuky, malby napodobující mramor, barevná okna a boční votivní kaple svatého Františka Xaverského. V ambitu se nachází čtrnáct zastavení křížové cesty, dřevěné rokokové sochy světců a také sousoší Ukřižování s Pannou Marií a svatým Janem.
Součástí areálu je i Preidlova hrobka
Kaple nestojí odděleně od okolí. Navazuje na park Franze Preidla a prostor někdejšího městského hřbitova. Z jeho historie se dochovala Preidlova rodinná hrobka z roku 1868, která představuje cennou ukázku sepulkrální architektury. Prohlídku poutního areálu tak lze spojit s procházkou historickým centrem a městskou památkovou zónou České Kamenice.
Po letech chátrání prošel celý areál v letech 1995 až 1998 rozsáhlou obnovou. Podílely se na ní město, římskokatolická církev a Ministerstvo kultury České republiky. Poutní kaple je dnes státem chráněnou památkou, v níž lze vedle oltářů, obrazů a soch vnímat také propojení barokní stavby s hřbitovní krajinou a poutní historií.
Informace k návštěvě
Kaple bývá otevřená v hlavní návštěvní sezoně, konkrétní režim se ale může měnit. U města nebo farnosti lze pro skupiny domluvit komentovanou prohlídku. K dispozici je také virtuální prohlídka interiéru.