Od Červeného Újezdu je to k Hájku přibližně 1,5 kilometru. Za ohradní zdí tam návštěvníci najdou loretánskou kapli, čtyřkřídlý františkánský klášter, zahrady i poustevnu se studnou svatého Antonína. Podle Národního památkového ústavu jde o nejstarší loretánskou kapli na českém území.
Loreta postavená po narození syna
Kapli nechal v letech 1623 až 1625 postavit Florián Jetřich Žďárský. Podle dobového podání si přál mužského potomka a po narození syna se s manželkou vydal do italského Loreta. Odtud přivezl kopii sošky Černé Madony, kterou tradice spojuje s dotykem původní loretánské sochy.
Základní kámen stavby položili 12. června 1623. Pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu ji vysvětil o dva roky později. Protože původní podoba neodpovídala italské předloze, následovala přestavba a další vysvěcení v roce 1630. Poutníci sem začali přicházet už krátce po založení. Význam kaple posílily odpustky papeže Urbana VIII. i vyprávění o zázracích spojovaných s místem a okolním hájem.
Klášter, ambit i někdejší hřbitůvek
Na kapli navázal františkánský klášter. Syn zakladatele František Adam Eusebius Žďárský zde roku 1659 zřídil hospic pro františkány. Konvent se stavěl ve druhé polovině 17. století a dokončován byl přibližně mezi lety 1663 a 1681. Na jeho podobě se podíleli architekti Carlo Lurago a Giovanni Domenico Orsi.
Čtyři dvoupodlažní křídla obklopují rajský dvůr, v jehož středu stojí Loreta napojená na východní část kláštera. Součástí areálu je arkádový ambit, sochy světců, sloup s Immaculatou i někdejší hřbitůvek mnichů. K areálu patří také zahrady, hospodářské budovy a historická ohradní zeď, která jej odděluje od okolní silnice.
Poutní cesta vedla z Prahy
Hájek býval cílem poutníků putujících z Prahy po barokní cestě. Ta vznikala v letech 1720 až 1723 a její výzdoba pokračovala do roku 1734. Podél trasy stálo dvacet výklenkových kaplí s výjevy ze života Panny Marie a svatého Františka. Erby šlechtických rodů, církevních představitelů a dalších patronů připomínaly také reprezentativní roli této cesty.
Z původních kaplí se zachovalo dvanáct, z toho čtyři už na jiném místě. Některé měří až 8,5 metru včetně kříže a patří k největším stavbám svého druhu. Celou trasu dnes nelze projít souvisle, protože některé úseky zanikly nebo se změnily. V roce 1722 podle záznamu arcibiskupské kanceláře přicházelo do Hájku průměrně 60 000 poutníků ročně.
Od uzavření kláštera k postupným opravám
Josefinské reformy přinesly nejistotu: klášter byl v roce 1786 zrušen, ale rozhodnutí ještě téhož roku odvolali. Podobná situace nastala v roce 1789. Po roce 1950 už byl areál poutníkům uzavřen. Do roku 1953 v něm byli internováni řeholníci z jiných zrušených klášterů a později prostory sloužily jako vojenské skladiště.
Františkáni získali klášter zpět v roce 1991. Opravy začaly v roce 1997 a postupně se týkají střech a krovů, maleb v Loretě, ohradních zdí, vodárny, komínů, elektroinstalace i částí historického oltáře. Obnova pokračuje podle možností řádu a veřejné podpory. V roce 2025 byly opraveny některé pokoje a sakristie, vysazeny nové lípy a javory a obnovena část fasády.
Hlavní pouť připadá na 5. září 2026
Hájecké interiéry se otevírají především při poutích, bohoslužbách a dalších programech. Individuální návštěvu je proto třeba domluvit s klášterem. Z Červeného Újezdu vede k areálu cesta dlouhá asi 1,5 kilometru; z Prahy lze jet autobusem ze Zličína.
Program roku 2026 připomene 800. výročí smrti svatého Františka z Assisi. Hlavní Hájecká pouť se uskuteční v sobotu 5. září. Pěší procesí má brzy ráno vyrazit od první kaple u pražské Malovanky a po příchodu do Hájku zakončí program slavnostní mše. Poté mají následovat komentované prohlídky kláštera a Lorety.