Jižní průčelí zámku v Červených Janovicích, nárožní věžičky a kamenný most nad příkopem prozrazují, že dnešní stavba vyrostla na místě opevněného sídla. Areál na Kutnohorsku se během staletí měnil podle toho, k čemu právě sloužil: z vodní tvrze se stal renesanční a barokní zámek, později také pivovar, úřednické zázemí, byty, knihovna, ordinace a hostinec. Vstup do interiérů dnes běžně možný není, zámek je v soukromém vlastnictví.
Tvrz, renesanční přestavba a rodák Budovec
Janovická tvrz se v písemných pramenech objevuje už roku 1383. Tehdy ji drželi Ješek, Zdeněk a Mojek ze Soutic. Středověké sídlo chránil vodní příkop a jeho základy se staly součástí pozdějšího zámku.
Za Kolovratů, kteří tvrz vlastnili přibližně sedmdesát let, proběhla renesanční přestavba a zřejmě i rozšíření. Na přelomu 16. a 17. století se začalo formovat čtyřkřídlé uspořádání kolem čtvercového nádvoří. Na severní straně západního křídla se dochovala psaníčková sgrafita. Dlouho je překrývala barokní omítka; odhalila se až poté, co její část na začátku roku 2011 opadala.
Se zdejší tvrzí je spojen také Václav Budovec z Budova. Narodil se tu 28. srpna 1551 a později působil jako politik, diplomat a spisovatel. Po porážce stavovského povstání byl roku 1621 popraven na Staroměstském náměstí.
Barokní sídlo s mostem přes příkop
V letech 1646 až 1660, případně podle jiného datování v období 1650 až 1660, získal zámek při raně barokní přestavbě podobu patrové čtyřkřídlé stavby s vnitřním nádvořím. Jako autor přestavby se uvádí Carlo Brettani, jehož jméno se píše také Brentani nebo Bretani.
Nejvýraznější je jižní průčelí s nárožními věžičkami. Ke vstupu vede kamenný most přes vodní příkop, který připomíná původní obrannou funkci sídla. Památkově chráněný areál zahrnuje kromě zámku také most a příkop, někdejší park, tarasové zdi se zbytky pilířového plotu, stodolu, sochu koupající se ženy i příslušné pozemky.
Roku 1724 přešlo janovické panství pod Kutnou Horu a zámek přišel o své původní rezidenční poslání. V části areálu fungoval pivovar se sladovnou, další prostory sloužily úřadům a jako byty pro pracovníky lesní správy. Pivovarský provoz skončil podle obecních podkladů v roce 1900.
Od bytů a hostince k soukromému objektu
Stavba se dál upravovala podle nového využití. Kvůli špatnému technickému stavu bylo roku 1918 sneseno severovýchodní nároží a následovaly úpravy severní a východní části zámku. Objekt tím ztratil část původní barokní podoby. Další rozsáhlejší přestavba se uskutečnila v letech 1940 až 1941.
Po roce 1948 přešel zámek pod Národní výbor. Až do poloviny osmdesátých let v něm byly byty, místní lidová knihovna, lékařská ordinace a pohostinství. Hostinec sídlil ve velkém přízemním sále a fungoval až do poloviny devadesátých let.
V roce 2002 zámek koupil Richard Cortés. Po převzetí nechal zavést elektřinu a vodu do prvního patra západního křídla a části jižního křídla a několik let zajišťoval nejnutnější údržbu. Objekt od té doby nemá konkrétní využití; plán proměnit jej v kulturně-společenské centrum se neuskutečnil.
Červené Janovice 1 proto nejsou zámkem s pokladnou a pravidelnými prohlídkami. Z veřejných míst lze stavbu vnímat zejména od jižního průčelí, mostu a příkopu. Procházku lze spojit s návštěvou návsi a kostela svatého Martina nebo s poznáváním krajiny jižně od Kutné Hory.