Vydejte se od černovického zámku do zeleně a místo prohlídky interiérů objevujte park, vodní prvky a stopy někdejší šlechtické krajiny. Areál leží v údolí na jižním okraji města a procházka v jeho okolí vede mezi upravovanými i více lesními zákoutími.
Zámek, který slouží sociální péči
Pozdně klasicistní budova je trojkřídlá a patrová. Nad její střední částí vystupuje dvoupatrový rizalit, nároží zvýrazňují hranolové věžice a zahradní průčelí se obrací do zeleně. K areálu patří také panský a úřednický dům, které obklopují obdélný dvůr.
Zámek dnes využívá Domov Černovice–Lidmaň, takže nejde o běžný prohlídkový objekt a s návštěvou interiérů se počítat nedá. Historie stavby sahá nejméně do roku 1716, kdy je zámek bezpečně doložen. Starší zmínky a některé turistické materiály kladou jeho počátky už do první poloviny 17. století. V 18. a 19. století se objekt postupně rozšiřoval a měnil. Současnou podobu získal při přestavbě roku 1841, kterou za Heinricha Eduarda Schönburg-Hartensteina navrhl jindřichohradecký stavitel Josef Schaffer.
Park s rybníkem a podzemním korytem
Zámecký park patří k výrazným přírodně-krajinářským parkům na Pelhřimovsku. Jeho podoba vychází z přirozeného terénu, který byl doplněn romantickými úpravami. Kdysi jej tvořila také rybniční část s okružní cestou, užitková zahrada a lesopark.
Proměnou prošel i zdejší vodní tok. Potok byl v prostoru parku sveden do uměle vytvořeného podzemního koryta, takže krajina byla upravena podle estetických představ svých tvůrců. Dnes je na některých místech znát, že park prochází proměnou a jeho jednotlivé části nejsou udržovány stejně.
Velikost areálu se liší podle toho, zda se do ní započítává jen park, nebo také obora a navazující pozemky. Jde o několik desítek hektarů, a tak procházka může pokračovat daleko za bezprostřední okolí zámku, přestože se celý areál nachází u města.
Stopy někdejších alejí
Mezi nejzajímavější pozůstatky krajinářské kompozice patří aleje. Modřínová alej má podle místního dendrologického odhadu přibližně 240 let. Původně vedla od hlavního vstupu do zámku až na konec obory k lokalitě Dolinka. Dnešní úsek je asi o sto metrů kratší.
Název Bílé aleje odkazuje na platany, jejichž světlá kůra vynikala mezi ostatní zelení. Černou alej naopak tvořily hustě vysázené smrky, které cestu zastiňovaly. Vede za zámkem podél parkové cesty na pravém břehu upraveného koryta Lhoteckého potoka.
Na zámeckém nádvoří roste také malolistá lípa uváděná jako chráněný strom. Některé exotické dřeviny vysazené v minulosti postupně odumřely a nové je nenahradily. Současný park proto zachycuje spíše proměněnou historickou podobu než dokonale obnovenou zámeckou zahradu.
Bývalá obora a její další údržba
Park s oborou vznikal jako propojený celek při zvelebování zámku. Dnes má bývalá obora místy spíš lesní charakter. Její rozloha se podle použitého vymezení uvádí různě: přibližně 27,5 hektaru, případně kolem 40 či 48 hektarů.
O budoucí péči o toto území se jedná v souvislosti s tím, že Domov Černovice–Lidmaň podle městských informací z roku 2026 přestane od 1. ledna 2027 zajišťovat jeho údržbu. Město hledá nový režim péče. Zachování podoby anglického parku by podle projednávaných záměrů vyžadovalo citlivé zásahy do náletových porostů, odstranění části dřevin a výsadbu některých nových.
Začátek areálu lze hledat na adrese Dobešovská 1 v Černovicích. U rozsáhlé obory se mohou v dalších letech měnit cesty i způsob údržby.