Procházku za černošickými vilami můžete začít u železniční stanice na trati Praha–Beroun. Domy nejsou soustředěné v jediné kolonii: najdete je například v ulicích Dr. Janského, Střední, Karlštejnské a Poštovní i v okolí železnice. Přibližně šedesát z nich má architektonický význam a osm je památkově chráněných.
Letovisko, které přivezla železnice
Železniční trať z Prahy do Plzně, otevřená v roce 1862, usnadnila cestu k Berounce pražským průmyslníkům, obchodníkům, živnostníkům i umělcům. Začali si tu stavět letní byty, později také honosnější sídla. Nejstarší doložená letní vila v Horních Černošicích vznikla roku 1888 pro Julia Enderse. První dům určený k celoročnímu bydlení však podle historických materiálů stál v Tichém údolí už v polovině 80. let 19. století.
Vily tvoří celek se zahradami, terasami, oplocením i hospodářským zázemím. Důležitou roli hrají také výhledy a způsob, jakým stavby využívají svažitý terén nad řekou.
Secesní a raně moderní vily
Ve Střední ulici stojí Fröhlichova vila, kterou Jan Kotěra navrhl v letech 1902–1903. V raném díle spojil inspiraci anglickým rodinným domem s prvky české lidové architektury. Veranda, dřevěné konstrukce, řezbářské detaily a malovaný rostlinný dekor dávají domu osobitý výraz. Dochovaly se také části interiéru včetně původních dveří a vyřezávaného schodiště. V zahradním domku s garáží zůstala místnost s dřevěným vybavením a malovanými stromy.
Další Kotěrovu realizaci najdete v Karlštejnské ulici. Kratochvílova vila vznikla v letech 1908–1909 pro Emila Kratochvíla, ředitele králodvorských železáren. Oproti starší vile působí klasičtěji a propojuje inspiraci anglickými vilami s vídeňským neoklasicismem.
Ve Střední ulici je také Zemanův letohrádek od Osvalda Polívky z let 1902–1903. Raně secesní stavba zaujme východním průčelím, apsidou a zdobným kovovým zábradlím. Na oknech a dveřích se zachovaly původní prvky. Dům dnes využívá Základní umělecká škola Černošice.
Vila v ulici Dr. Janského připomíná posun k geometrické moderně. František Roith ji navrhl roku 1913 pro lékaře Karla Gutha. Její racionálnější výraz ukazuje, jak začala ustupovat dekorativní podoba starších vil.
Purismus a funkcionalismus
Stráníkova vila v Poštovní ulici, dokončená v roce 1929, představuje českou podobu purismu. Jejím autorem byl Karel Stráník, který spolupracoval s Le Corbusierem. Geometrickou kompozici domu zvýrazňuje terasa vložená do nároží.
Za vrchol meziválečné černošické architektury se obvykle považuje Hořejšova vila v Karlštejnské ulici. Na počátku 30. let ji pro továrníka Ferdinanda Hořejše navrhli jeho syn Miloš Hořejš a Karel Štipl. Na jižní straně se otevírá zimní zahrada s půlkruhovou apsidou. Ocelový sloup prochází proskleným prostorem a pokračuje nad střechu jako vlajkový stožár; řešení bývá spojováno s vlivem Plečnikova okruhu. K areálu patřily zahrada, skleník i technické objekty. Vila prošla citlivou rekonstrukcí a podle města si uchovala původní podobu i část vybavení.
Detaily, které stojí za povšimnutí
Dům připisovaný Miroslavu Stöhrovi v ulici Dr. Janského spojuje historismus s počínající secesí. Mezi zelení rozlehlé zahrady vyniká jeho členitá hmota a dřevěné prvky. Možnost, že některá dřevěná konstrukce pochází z pražského výstavního pavilonu, zůstává nepotvrzenou hypotézou.
Štětkův dům poznáte podle mansardové střechy, rizalitu a bohaté štukové výzdoby. Autentický vzhled si zachoval zvenčí i částečně uvnitř, kde zůstalo táflování, malované stěny, původní dlažba a kované detaily. Mimo hlavní proud vilové architektury stojí hájovna Na Stráži z roku 1924. Přírodní materiály a řezbářská výzdoba připomínají tvorbu Dušana Jurkoviče, pod původní dokumentací je však podepsán stavitel Otakar Nypl.
Orientační pomůckou při procházce může být městská interaktivní mapa G-Obec nebo tištěná mapa architektury. Většina vil stojí na soukromých pozemcích, takže si je lze běžně prohlížet z veřejných cest, ne ze zahrad ani interiérů. Ty se otevírají pouze při zvláštních akcích nebo po dohodě s vlastníky.