Východní část Čelákovic nese jméno Mrchovláčka. Právě tam archeologové v roce 1966 odkryli jedenáct hrobových jam se čtrnácti lidskými ostatky. Neobvyklé uložení těl brzy přineslo nálezu pověst jednoho z nejzáhadnějších pohřebišť u nás.
Archeolog Jaroslav Špaček tehdy hroby vyložil jako slovanské pohřebiště z 10. až 11. století, kde se uplatnily protivampyrické zásahy. Označení „upírské hroby“ se rozšířilo mezi veřejností, novější výzkumy ale původní datování i výklad zpochybnily. Příběh přibližuje Městské muzeum v Čelákovicích a v roce 2026 také venkovní výstava v centru města.
Od upírské legendy k opatrnějšímu výkladu
Všechny pohřbené osoby byly dospělí muži. Jedinými nalezenými předměty byly železné opaskové přezky. Těla ležela nepietně nebo v nezvyklých anatomických polohách a na některých kostrách byly patrné zásahy, které mohly připomínat snahu zabránit mrtvým v návratu.
Samotný vzhled kostry však nemusí přesně vypovídat o tom, jak bylo tělo uloženo. Po smrti se rozkládají měkké tkáně a kosti se mohou posunout. Tyto změny zkoumá tafonomie, která pomáhá oddělit původní uložení od pozdějších pohybů v hrobě.
Novější interdisciplinární výzkum ukázal, že antropologické charakteristiky ostatků přesvědčivě neodpovídají populaci raného středověku z 10. až 12. století. Podobají se spíše lidem z vrcholného a pozdního středověku. Radiokarbonové datování a další analýzy posunuly nejpravděpodobnější dobu pohřbů do 13. a 14. století, zejména do druhé poloviny 13. století a na přelom 13. a 14. století. Přesné datování všech jedenácti hrobů do stejného období však není jisté.
Jedna z hypotéz počítá s tím, že zde mohli být pohřbeni lidé bez běžného církevního pohřbu. Mohlo jít o popravené, sebevrahy, exkomunikované, zločince nebo tuláky. Jde o možný výklad vycházející z podobnosti s pohřby dalších sociálně vyloučených osob, nikoli o spolehlivě potvrzenou totožnost pohřbených.
Výstava v centru Čelákovic
Příběh Mrchovláčky představilo Městské muzeum například na výstavě v letech 2016 a 2017. Kromě původního archeologického výzkumu ukázala také poznatky antropologie, radiokarbonového datování a tafonomie. Její součástí byla 3D rekonstrukce měkkých tkání horní části těla muže z hrobu číslo 8.
Venkovní výstava „…a zase ti upíři!“ navazuje na toto téma v roce 2026 na náměstí 5. května. Připomíná výzkum z roku 1966 i pozdější přehodnocení jeho výsledků a podle muzejní anotace přináší také dosud nepublikované informace. Volně přístupná bude od 31. července do 27. listopadu 2026.
Samotná Mrchovláčka leží v zastavěné části města. Není to zachovaný skanzen ani běžně přístupný hřbitov; význam místa spočívá především v archeologickém nálezu a jeho proměnlivém výkladu.
Muzeum v někdejší tvrzi
Městské muzeum sídlí v čelákovické tvrzi, někdejším středověkém šlechtickém sídle. Založeno bylo v roce 1903 a v tvrzi působí od roku 1949. Jeho archeologické, historické i přírodovědné sbírky zasazují příběh Mrchovláčky do širších dějin regionu.
Hlavní budova muzea na adrese Na Hrádku 464 prochází rekonstrukcí. Znovuotevření zrekonstruovaných prostor je plánováno na 26. září 2026; venkovní výstava na náměstí umožňuje seznámit se s tématem i bez návštěvy tvrze. Výlet lze spojit s procházkou historickým centrem a prohlídkou dalších městských památek.