Ve Volmanově vile v Čelákovicích se fotografie Alžběty Jungrové propojují s interiérem i okolním parkem. Jejich instalace využívá sklo, keramiku, průsvitné textilie a odrazové plochy, takže se snímky podle místa, světla a úhlu pohledu mění. Návštěvník tak nevnímá jen jednotlivé fotografie, ale také prostor, do kterého vstupují.
Vila jako nedopsaný rodinný příběh
Výstava Bez konce a začátku je otevřená od 28. května do 31. srpna 2026. Jungrová na ní pracovala zhruba dva roky a vytvořila vlastní představu o životě ve vile. Nejde o rekonstrukci doložených událostí, ale o imaginární historii domu. Kurátorkou projektu je Blanka Čermáková z Trafo Gallery.
Vilu si nechal postavit průmyslník Josef Volman. Na zadání i dispozicích se podílela také jeho dcera Ludmila, zvaná Luďa Volmanová, která v domě chtěla vychovávat dvě malé děti. Po politických změnách v roce 1948 však rodina vilu opustila. Dům následně připadl národnímu podniku TOS Čelákovice a v letech 1952 až 1990 sloužil mimo jiné jako mateřská škola.
Právě představa rodinného života, který se mohl odehrát, ale nenaplnil, tvoří jednu z hlavních linek výstavy. Její ústřední postavou je žena – vypravěčka i aktérka příběhu. Jungrová tak navazuje na ženskou stopu spojenou se vznikem domu, ovšem ve volné autorské interpretaci, nikoli v podobě historického dokumentu.
Funkcionalistická vila plná kontrastů
Volmanova vila vznikla v letech 1938 a 1939 podle návrhu Karla Janů a Jiřího Štursy. Patří k nejvýznamnějším českým funkcionalistickým vilám druhé poloviny 30. let. Její podoba ukazuje, že funkcionalismus nemusel být jen přísný a strohý.
Janů a Štursa vycházeli z podnětů Le Corbusiera a původně se hlásili k racionálnímu pojetí architektury. Ve druhé polovině 30. let však do své práce začali zapojovat také emoce, psychologii, výtvarné prvky a inspiraci surrealismem. Volmanova vila proto bývá řazena k takzvanému pocitovému funkcionalismu.
V domě se přímé linie střídají se zakřivenými stěnami a organickými detaily. K interiérovým materiálům patří travertin, mramor, chrom i exotická dřeva. Terasy vysunuté z hmoty stavby propojují vilu s parkem a připomínají můstky zaoceánských lodí. Střešní terasa, pohledy do zahrady i průhledy do krajiny jsou součástí promyšleného návrhu celého domu.
Fotografie, které se mění se světlem
Současná instalace s architekturou vily souzní nejen tématem. Průhledné a odrazivé materiály obraz vrství, částečně zakrývají nebo nechávají splynout s okolím. Fotografie tak mohou působit pokaždé trochu jinak podle toho, kde v prostoru stojíte a jaké světlo do místnosti právě vstupuje.
Světelné podmínky ve vile se proměňují během dne i podle počasí. Výstava tím rozvíjí princip, který je důležitý i pro samotnou stavbu: architektura pracuje se světlem jako se součástí prostoru. Obraz a interiér se tu setkávají v jedné proměnlivé kompozici.
Od chátrající stavby ke kulturnímu místu
Po roce 1990 vila chátrala a ztratila původní vybavení i řadu detailů. V roce 1996 ji koupila skupina čelákovických podnikatelů. Následovala dlouhodobá obnova pod vedením studia TAK Architects a architekta Marka Tichého. Rekonstrukce vycházela z dochovaných částí, průzkumů, laboratorních analýz i dobových fotografií. Za citlivou obnovu získala vila Cenu poroty soutěže Stavba roku 2016.
Dnes je Volmanova vila nemovitou kulturní památkou a od roku 2022 také členem mezinárodní sítě Iconic Houses. Najdete ji na adrese Stankovského 1200/46 v Čelákovicích. Na výstavu je nutná rezervace a vstupenka na samostatnou výstavu se liší od vstupenky na komentovanou prohlídku vily. Zatímco některé programové přehledy uvádějí poslední termín 30. srpna, oficiální informace počítají s koncem výstavy 31. srpna 2026.