Kostel sv. Mikuláše v Čečovicích u Horšovského Týna se od běžné venkovské stavby liší na první pohled. Zaujme cihlovým gotickým zdivem, bohatě členěným západním štítem i kamennými detaily. Uvnitř pak návštěvník objeví výzdobu, která zachycuje několik staletí proměn.
Prostor připomínající panský chrám
Kostel stojí na vyvýšeném místě návsi, přibližně sto metrů od zámečku. Vznik stavby se obvykle datuje do let 1340 až 1360, přesný rok ale známý není. Loď, presbytář, sakristie i točité schodiště tvoří mimořádně jednotný gotický celek.
Loď s presbytářem mají stejnou šířku i výšku a navazují na sebe bez obvyklého triumfálního oblouku. Na západním konci lodi se nachází tribuna s oltářem. Toto uspořádání vedlo k úvahám, že kostel mohl sloužit také jako panská kaple. Jeho architekturu lze srovnávat s tradicí gotických palácových kaplí, například se Sainte-Chapelle, nejde však o doklad přímé souvislosti.
Detaily na fasádě i pod střechou
Západní štít člení kružby a rozeta, gotická okna doplňují pečlivě opracované kamenné články. Při pomalejší prohlídce stojí za pozornost také podokapní římsa s rostlinnými a zvířecími motivy. Některé architektonické prvky jsou natolik neobvyklé, že pro ně památkáři v českém prostředí obtížně hledají přímou obdobu.
Věž nad sakristií je mladší než gotické jádro kostela. Její cibulovitá báň s lucernou pochází z roku 1717. Ve věži se dochoval také pozdně gotický zvon zasvěcený sv. Mikuláši, datovaný před rok 1506.
Malby, které odhalily restaurátorské práce
Restaurátorský průzkum a práce z let 1996 až 2001 odkryly na stěnách a klenbách zbytky lineární gotické malby i rozsáhlejší výzdobu z počátku 17. století. Další vrstvu představuje iluzivní malovaný oltář z doby kolem poloviny 18. století. Interiér tak není výsledkem jediné ucelené malířské etapy.
Při obnově se restaurátoři rozhodli zachovat a představit více období současně. Vedle sebe jsou proto patrné středověké malířské stopy, pozdější nástěnné dekorace i oltář, který prostor dotváří malovanou iluzí. Kostel je národní kulturní památkou a jeho výzdoba dokládá proměny podoby sakrálního prostoru v průběhu staletí. Otevírací režim nemusí mít pravidelné hodiny; možnost vstupu lze zjistit u obce.