Statek Pohádka najdete v katastru Čachrova, poblíž osady Bradné a v místní části Chřepice. Leží stranou běžných turistických tras, mezi loukami a lesy s výhledy na šumavské vrcholy. Chátrající usedlost přitahuje zájemce o temná místa, její pověst však vznikala postupně a opírá se o směs historických událostí, místního vyprávění i kriminálního příběhu z počátku 90. let.
Christlhof, který dostal jméno Pohádka
Nejstarší známý název usedlosti zní Christlhof, tedy Christlův dvůr. Objevuje se v čachrovské matrice z let 1795 až 1830. Regionální historické podklady kladou vznik osady několika hospodářských usedlostí už do 16. století. Z původních staveb se dochoval nejmladší statek, jehož dnešní podoba se spojuje hlavně s 19. stoletím.
V 19. století se Christlhof rozdělil do několika domů a vystřídalo se tu více hospodářů. Patřili mezi ně Johann Krippl, Josef a Rosalia Bredl nebo členové rodu Pangerl. Podle místní tradice přišel první Christl v 16. století z Hojsovy Stráže a usedlost později přešla na Pangerlovy. Jde však o regionální podání, nikoli o úplný a beze zbytku doložený popis historie statku.
Pangerlovi na Pohádce žili do konce druhé světové války. Po poválečném odsunu museli odejít a další uživatelé se na usedlosti střídali. Od 50. let se o objekt staral zemědělský sektor a v 80. letech si ho pronajaly tři rodiny. Jméno Pohádka se začalo používat při poválečném přejmenovávání míst s německými názvy. Odkazovalo na malebnou polohu statku mezi loukami a lesy.
Požár, který dal vzniknout pověsti o kletbě
Dne 12. května 1828 zasáhl velký požár Strážov. Shořelo při něm 78 domů, tedy téměř dvě třetiny města. K doložené události se váže příběh o staré ženě, která měla žít v chatrči nedaleko Pohádky. Podle pověsti ji lidé z požáru obvinili a rozzuřený dav ji na louce u statku ubil nebo ukamenoval. Umírající žena pak měla místo proklít.
Jiná verze vypráví o bříze, kterou žena před smrtí objala. Strom údajně nasál její krev a jeho dřevo zrudlo. Požár Strážova je historicky doložený, příběhy o lynči, kletbě a zbarvené bříze ale patří mezi pověsti. Podobně se vypráví o sebevraždě jednoho z pozdějších nájemníků a psychickém zhroucení jeho manželky. Konkrétní jména ani spolehlivá dokumentace těchto událostí nejsou známé.
Ivan Roubal a nevyřešené dohady
Nejznámější kapitolu moderní historie Pohádky spojuje veřejnost s Ivanem Roubalem. V roce 1991 si usedlost pronajal, nešlo tedy nutně o jeho majetek. Původně tam chtěl chovat jeleny, ale nezískal potřebné povolení. Později na statku choval mimo jiné vietnamská prasata, drůbež a koně.
Roubal byl pravomocně odsouzen k doživotnímu trestu za pět vražd spáchaných na počátku 90. let. V okolí Pohádky tehdy zmizeli lidé a rozšířilo se tvrzení, že jejich těla byla ukryta na statku a zlikvidována prasaty. Policie prohledala usedlost i okolí, ostatky pohřešovaných se však nenašly. Vraždy přímo na Pohádce proto nebyly v soudním řízení spolehlivě prokázány. Roubal zemřel v roce 2015 ve vězeňském zařízení v Karviné.
Ruina bez prohlídkové trasy
V roce 2010 statek poškodil požár, který byl popisován jako pravděpodobně úmyslně založený. Není jisté, kdo ho způsobil ani zda byl někdo odsouzen. Objekt zcela nezanikl, dál ale chátrá a jeho stav se zhoršuje. Právě kontrast rozpadajícího se stavení s okolní krajinou a temnou pověstí přivádí na místo návštěvníky, urbexery i zájemce o dark tourism. Někteří tam podle současných popisů také přespávají.
Pohádka není běžně přístupnou památkou: nemá pokladnu, návštěvní hodiny ani oficiální prohlídkovou trasu a nevede k ní značená turistická cesta. Přístup se popisuje po lesních cestách a loukách z okolních osad; stav cest i vlastnické poměry je třeba před cestou ověřit a respektovat soukromé pozemky.
Do ruiny není bezpečné vstupovat. Poškozené části stavby a nestabilní konstrukce představují riziko a režim pozemku není jasný. Vyprávění návštěvníků o hlasech, krocích nebo negativní energii zůstávají folklorem, nikoli ověřenými skutečnostmi.