Kepelské Zhůří leží v západní části Národního parku Šumava, pod Hadím vrchem přibližně 950 metrů nad mořem. K pietnímu místu vede ze Staré Huti zelená turistická značka a trasa měří zhruba 2,5 kilometru. Na jejím konci čeká kaple, památníky a krajina, v níž se mezi bývalými loukami znovu prosazuje voda.
Cesta do míst, kde stávala obec
Správa Národního parku Šumava uvádí výlet ze Staré Huti jako přibližně osm kilometrů dlouhý okruh. Má střední náročnost a zabere asi dvě hodiny a patnáct minut. Od Zhůří lze pokračovat ke Kepelskému dvoru. Další pěší přístupy vedou z Kepel po modré značce, od silnice směrem na Železnou Rudu po žluté nebo z Nové Hůrky přes Slučí Tah a Slatinný potok. Z Javorné se dá projet také cyklistický okruh přes Keply, Starou Huť, Zhůří, Suché Studánky a Šukačku.
K pietnímu areálu nevede běžná veřejná automobilová trasa. Území zahrnuje otevřené louky, mokřady a prameniště i zaplavovanou nivu u Křemelné. Část leží v přírodní rezervaci Zhůřská pláň a část v první zóně národního parku.
Od dřevařů ke sklářům
Zhůří, německy Haidl am Ahornberg, vzniklo nejpozději v 17. století a stalo se základem královácké rychty. Obyvatelé pracovali hlavně v lese, věnovali se dřevařství a uhlířství. Ve druhé polovině 18. století přibylo sklářství, které mohlo využívat dostatek dřeva v okolí.
Osada měla kostel Nejsvětější Trojice, faru, školu a dvě hospody. Původní dřevěný kostel nahradila od roku 1809 zděná stavba. Fungoval tu také mlýn s pilou, hamr a hladírna skla. Před druhou světovou válkou zde podle údajů Správy Národního parku Šumava žilo 623 lidí. Obec měla vodovod, dvě vodní elektrárny, poštu s telefonním spojením i četnickou stanici.
Boje a vysídlení změnily Zhůří
V závěru druhé světové války se obec stala dějištěm bojů americké a německé armády. Dne 5. května 1945 se střetnutí odehrávalo i u jednotlivých domů. Podle záznamu tehdejšího faráře Heinricha Krampeho zahynulo deset amerických vojáků, sedm domů vyhořelo a kostel přišel o střechu. Údaje o počtu obětí se v různých materiálech liší, rozsáhlé poškození obce je však jisté.
Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a Zhůří se začalo znovu osídlovat. V únoru 1948 tu otevřela česká škola. Na jaře 1952 ale museli obyvatelé odejít znovu, tentokrát kvůli vzniku vojenského prostoru Dobrá Voda. Obec pak postupně zpustla a proměnila se v ruiny.
Kaple a památníky připomínají několik příběhů
Na místě původního kostela stojí kaple Nejsvětější Trojice. Pietní areál doplňuje kříž smíření, pomník americkým vojákům a dvě umrlčí prkna s německými nápisy. Prkna připomínají zvyk z horských oblastí: když v zimě nebylo možné vykopat hrob, tělo zemřelého bývalo uloženo na prkně v podkroví a pohřbeno až po rozmrznutí půdy.
V červnu 2022 zde odhalili novou podobu památníku věnovaného vojákům 90. pěší divize. Připomíná jejich cestu z Normandie přes západní Evropu až do západních Čech. Areál tak uchovává paměť původních obyvatel, válečných událostí, zániku obce i osvobození. V květnu se u památníku konají pietní shromáždění.
Mokřady se vracejí do krajiny
Pramenné svahy u Křemelné byly v minulosti výrazně odvodněny. Na ploše 109 hektarů vzniklo více než 21 kilometrů odvodňovacích kanálů. Revitalizace v rámci projektu LIFE for MIRES se zaměřuje na obnovu mokřadních stanovišť a zadržování vody. Vedle stop někdejší obce tak lze v okolí sledovat i proměnu krajiny, která se postupně vrací k přirozenějšímu vodnímu režimu.
Název Kepelské Zhůří odkazuje k nedalekým Kepelům a místo bývá spojováno také s Hartmanicemi. Administrativně však náleží k obci Čachrov v Plzeňském kraji.