V jižní části Býchor stojí zámek, kde se začal příběh jednoho z nejvýznamnějších dirigentů 20. století. Rafael Kubelík se tu narodil 29. června 1914. Obec leží přibližně osm kilometrů severovýchodně od Kolína a její spojení s hudbou připomíná také rodinná historie Kubelíků.
Zámek a hudební rodina
Rafaelův otec Jan Kubelík patřil k nejznámějším houslistům své doby. Býchorský zámek a část panství koupil na jaře 1904. Rodina zde žila a podle obecních materiálů se v Býchorách narodilo šest z jeho osmi dětí, včetně Rafaela. Hudba tak byla přirozenou součástí prostředí, v němž budoucí dirigent vyrůstal.
Neogotický zámek ve stylu tudorovské gotiky nechal v roce 1865 postavit František Horský. Setkat se lze také s názvem Horskýsfeld. Dnes jde o kulturní památku na adrese Býchory čp. 52. Zámek nemá běžně uváděnou pravidelnou návštěvní dobu, takže jeho prohlídku je třeba domluvit s obcí nebo vlastníkem.
Od konzervatoře k České filharmonii
První hudební vedení dostal Rafael od svého otce. Na Pražské konzervatoři pak studoval housle, skladbu i dirigování a školu dokončil v roce 1933. Už v lednu následujícího roku, ve svých devatenácti letech, dirigoval Českou filharmonii poprvé. Na podzim 1941 se stal jejím šéfdirigentem.
Za německé okupace volil repertoár, který mohl posilovat národní vědomí i naději. Uváděl mimo jiné Smetanovu Mou vlast, Sukovu Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave a Janáčkovu Tarase Bulbu. Po válce se zasadil také o postátnění České filharmonie, k němuž došlo 22. října 1945. Orchestr tím podle své historie překonal dlouhé období existenční nejistoty.
Pražské jaro a odchod do exilu
V roce 1946 vznikl mezinárodní hudební festival Pražské jaro. S nápadem uspořádat první poválečný mezinárodní festival přišel Kubelík, tehdy šéfdirigent České filharmonie, a podílel se také na jeho dramaturgii. Filharmonie odehrála všechny koncerty prvního ročníku. Festival navázal na starší tradici hudebních májů a postupně se zařadil mezi nejvýznamnější kulturní události v zemi.
Po únoru 1948 už politické poměry Kubelíkovi neumožňovaly běžně působit doma. Poslední koncert s Českou filharmonií před emigrací dirigoval 5. července 1948. V zahraničí pracoval mimo jiné v Chicagu, Londýně a Mnichově a českou hudbu systematicky představoval posluchačům po celém světě. Uváděl a nahrával Smetanu, Dvořáka, Janáčka i Martinů; prosluly také jeho nahrávky Mahlerových děl.
Návrat do Československa i do Býchor
Po více než čtyřiceti letech v zahraničí se Kubelík v roce 1990 vrátil do Československa. Dne 12. května zahájil Pražské jaro Smetanovou Mou vlastí. Koncert se stal jedním ze symbolů návratu svobody a připomněl jeho celoživotní vztah k české hudební tradici.
Téhož roku zavítal také do rodných Býchor. Obecní materiály uvádějí, že finančně podpořil opravu kostela svatého Bartoloměje. Rodinu připomíná i obecní znak a vlajka s motivem houslí Jana Kubelíka.
Rafael Kubelík zemřel 11. srpna 1996 ve Švýcarsku. Jeho ostatky spočinuly na pražském Vyšehradě vedle ostatků jeho otce.