U Buzického rybníka, zhruba kilometr jihozápadně od obce Buzice, stojí pozůstatky středověkého sídla. Přibližně 1,5 kilometru jihovýchodně od blatenského zámku, u silnice vedoucí na Buzice, se nachází také místo někdejšího popraviště. Obě lokality lze spojit do pěšího nebo cyklistického výletu a poznat při něm dvě velmi odlišné podoby minulosti Blatenska.
Buzická tvrz s podobou hradu
Dominantou areálu na nízkém pahorku je třípatrová hranolová obytná věž ze 14. století. Později k ní přibyla dvě dvoupatrová křídla, která se po přestavbě ve druhé polovině 17. století využívala jako sýpka. Z opevnění se dochovaly části valu a příkopu, zejména na jižní a východní straně. K areálu patří také kamenná ohradní zeď a polygonální věžička či bašta.
V památkové terminologii se používá označení tvrz Buzice, mezi návštěvníky a v turistických materiálech je ale rozšířený také název hrad Buzice. Někteří historici stavbu řadí mezi hrady s ohledem na její rozměry, opevnění i vztah k okolní vesnici. Oproti obvyklé představě malé venkovské tvrze totiž působí poměrně mohutně.
Od vladyckého sídla k sýpce
Počátky sídla sahají do 14. století a spojují se s vladyckým rodem Buzických z Buzic. Jeho nejstarší známý člen, Předota z Buzic, je doložen v letech 1384 až 1412. U nejstarších zmínek se prameny v přesném datování rozcházejí, jisté datum založení proto nelze určit.
Na konci 15. století připojil Buzice k blatenskému panství Zdeněk Lev z Rožmitálu. Samostatný význam tvrze poté slábl a roku 1527 už se uvádí jako pustá. V dalších obdobích sloužila především hospodářským účelům. Kulturní památkou je od roku 1963; v posledních letech se areál postupně čistí, odstraňují se náletové dřeviny a upravuje příkop. Příležitostně se zde konají kulturní akce.
Buzická tvrz se objevila také ve filmu Čest a sláva režiséra Hynka Bočana. Podle regionálních turistických podkladů představovala sídlo rytíře Ryndy, kterého hrál Rudolf Hrušínský.
Kamenné základy popraviště
Lokalitu mezi Blatnou a Buzicemi lidé znají pod názvy Šibenice, U šibenice nebo Spravedlnost. Z někdejšího popraviště se zachovaly nízké kamenné základy, nikoli celá stavba. Archeologické výzkumy z let 2002 a 2003 odhalily obdélný půdorys o rozměrech přibližně 7,5 krát 5,9 metru. Dochované zdivo dosahovalo nejvýše asi 70 až 80 centimetrů.
Středověká a novověká keramika i železné předměty potvrzují, že místo bylo v minulosti využíváno. Z nálezů ale nelze přesně vyčíst, jak dlouho popraviště fungovalo ani jak se jeho podoba v jednotlivých obdobích měnila. S lokalitou souvisí blatenské hrdelní právo a také místní názvy Šibeňák, Na šibenici a Šibeniční vrch. Připomínají dobu, kdy popraviště sloužila i jako veřejné varování.
Regionální historické podklady kladou první zprávy o popravách na Šibeničním vrchu do 16. století a poslední popravu do roku 1757. Zmiňují také Víta Rokose, popraveného roku 1700, a hajného z Buzic, který měl být popraven v roce 1757. Tyto konkrétní příběhy je však třeba chápat jako regionální tradici, u níž je namístě další historické ověření.
Výlet mezi Blatnou a Buzicemi
Tvrz zaujme dochovanou architekturou a polohou u rybníka, zatímco na místě popraviště je potřeba věnovat pozornost skromným zbytkům zdiva. V období vegetace mohou být základy hůře viditelné a stav lokality se může měnit. Při prohlídce je třeba respektovat její pietní charakter, nevstupovat do nestabilních částí a neodnášet kameny ani případné nálezy.
Areál tvrze není podle informací provozovatele běžně volně přístupný a návštěvu je nutné předem domluvit. Před cestou se vyplatí zjistit také stav cest a případné konání kulturních akcí.