Procházka Buštěhradem vede kolem pozůstatků někdejšího hradu, rozlehlého zámku i míst spojených s dětstvím Oty Pavla. Městské centrum je kompaktní a jednotlivé zastávky propojuje Stezka historií Buštěhradu. K místnímu příběhu patří také zvláštní železniční paradox: Buštěhradská dráha městem neprojížděla.
Od Starého hradu k baroknímu zámku
Nejstarší část města připomíná lokalita Starý hrad. Písemné prameny ze 14. století zde zmiňují tvrz, kterou v letech 1440 až 1450 nahradil mohutně opevněný hrad. Z jeho staveb se zachovala západní brána, okrouhlá bašta a části hradeb. Nejde však o volně přístupnou zříceninu: některé pozůstatky jsou dnes součástí obytných domů, a proto se k nim návštěvníci běžně nedostanou.
Hrad poničilo a zničilo saské vojsko v roce 1632, během třicetileté války. O několik desetiletí později město zasáhla morová epidemie. Podle místních historických podkladů tehdy Buštěhrad téměř vymřel a majitelé panství přivedli nové osadníky ze Zákup.
Nad původní obcí se na svahu rozkládá buštěhradský zámek. Jeho první část vznikla v letech 1699 až 1705 z podnětu Anny Marie Františky Toskánské. Mezi roky 1747 a 1754 byl areál rozšířen ve vrcholně barokním stylu podle návrhů spojovaných s Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a Anselmem Luragem. Poslední výrazná stavební úprava následovala v letech 1812 až 1816, kdy přibyla klasicistní boční křídla.
V levém křídle bývala zámecká kaple Nejsvětější Trojice. Později se proměnila v kostel Povýšení svatého Kříže, jednu z dominant areálu. Zámek nemá pravidelné interiérové prohlídky; jeho okolí tvoří také ohradní zeď a přilehlé pozemky. Obnovený park z roku 2012 hostí kulturní programy, koncerty a další akce.
Kaple, náměstí a bývalý pivovar
Při cestě městem stojí za pozornost osmiboká kaple svaté Máří Magdaleny z roku 1848. U zámku je mariánský sloup a na náměstí takzvaný toskánský sloup. Dolní náměstí připomíná původní ves Buštěves; zdejší statky i pivovar jsou doloženy už od 15. století.
Právo vařit pivo měl buštěhradský pivovar doložené od roku 1497. Po zničení za třicetileté války byl obnoven a v roce 1755 jej Anselm Lurago přestavěl do barokní podoby. Poslední várka se tu uskutečnila v srpnu 1967 a ještě během téhož roku byla dokončena likvidace pivovaru.
Historické body propojuje Stezka historií Buštěhradu. Založena byla v roce 2002, po rozšíření a aktualizaci se znovu otevřela v roce 2018 a nyní má 34 zastavení. Trasa zahrnuje Starý hrad, zámek, kostel, bývalý pivovar, kaple i místa spojená s Otou Pavlem.
Ota Pavel a Buštěhradská dráha
V Kladenské ulici sídlí Muzeum Oty Pavla, věnované také jeho dětství v Buštěhradě v letech 1939 až 1945. K vidění jsou dokumenty, fotografie a osobní předměty, například psací stroj, rybářské pruty nebo dětský medvídek. Část expozice představuje dějiny města. Pamětní deska spisovatele je u vstupu do dnešní základní umělecké školy, která sídlí v budově někdejší správy panství.
Jméno Buštěhradu nese soukromá železniční společnost, jejíž tratě sloužily především k přepravě kladenského uhlí k překladištím u Vltavy. Název odkazoval na význam města a jeho panství v době rozvoje těžby na Kladensku. Nejblíže k Buštěhradu ležela stanice Buštěhrad-Vrapice, dnešní Kladno-Vrapice, vzdálená zhruba tři kilometry.
Pravidelný provoz prvního úseku Buštěhradské dráhy začal 23. února 1856. Síť se později rozrostla mezi Prahou, Kladenskem, Podkrušnohořím a Krušnými horami a v roce 1891 podle městských podkladů dosahovala až 465 kilometrů. Společnost fungovala do roku 1922; o rok později byly její tratě zestátněny.
Železniční příběh lze doplnit návštěvou Železničního muzea Českých drah v Lužné u Rakovníka. Sídlí v historickém zázemí někdejší Buštěhradské dráhy a vystavuje také její lokomotivy. Muzeum Oty Pavla bývá otevřeno o víkendech v části roku.