Při návštěvě Bukova stojí za pozornost především kostel svatého Jakuba Většího. Jeho věž ukrývá trojici zvonů z počátku 16. století a interiér zase gotický presbytář, barokní sochy a tři náhrobní kameny. Společně vytvářejí pozoruhodný obraz dějin obce, která se v minulosti stala součástí pernštejnského panství.
Od gotického presbytáře k dnešní věži
Základy kostela vznikly na přelomu 13. a 14. století. Z nejstarší stavební etapy se nejvýrazněji dochoval presbytář, tedy část chrámu u hlavního oltáře. Loď i sakristie jsou mladší a podoba celého kostela se v dalších staletích postupně proměňovala.
Výrazný zásah přišel v roce 1857, kdy byla ke kostelu přistavěna dnešní věž. Nahradila starší dřevěnou zvonici, která stávala za hřbitovní branou. Stavba proto není jednotným gotickým celkem, ale spíše směsí několika historických období.
U oltáře stojí barokní sochy svaté Barbory a svaté Kateřiny. Dokládají proměnu vkusu i způsob, jakým byly starší kostely v pozdějších dobách doplňovány novou výzdobou.
Tři náhrobky a lidé, které připomínají
Uvnitř se nacházejí tři historické náhrobní kameny. Nejstarší pochází z roku 1603 a připomíná Jana Radešínského z Radešína, na Radešíně a Mitrově. Je na něm český i latinský nápis a také původní i polepšený erb. Kámen tak zachycuje nejen jméno zemřelého, ale také jeho rodové a společenské postavení.
Další náhrobek patří Petru Čížovskému z Čížova, který byl v Bukově roku 1608 zavražděn. Původně zakrýval kryptu, od 70. let 20. století je umístěn ve zdi naproti sakristii. Třetí kámen náleží Marianě, manželce Pavla Berana. Zemřela v roce 1715 a její náhrobek je zazděný nalevo od sakristie.
Každý z kamenů připomíná jiný osud: šlechtický původ a erb, násilnou smrt i rodinnou vzpomínku na ženu z místního prostředí. Právě díky těmto detailům působí kostel jako místo spojené s konkrétními lidmi, ne pouze jako stará historická stavba.
Zvon z Meziříčí i válečné škody
Největší zvon byl odlit v roce 1530. Váží přibližně jednu tunu, v průměru měří téměř jeden metr a zdobí ho reliéf Golgoty, znak zubří hlavy a nápis o výrobě v Meziříčí u mistra Matěje. Jeho srdce a závěsná koruna jsou však mladší, pocházejí z roku 1729.
Druhý zvon má průměr 588 milimetrů a váží zhruba sto kilogramů. Nese latinský mariánský nápis a za první světové války praskl. Později se dočkal opravy.
Nejmenší zvon měří v průměru 470 milimetrů a váží 63 kilogramů. Za druhé světové války byl odevzdán pro válečné účely. Do Bukova se vrátil poškozený, s prasklinou a bez jednoho ucha. Historie zdejší trojice tak připomíná také dobu, kdy se kostelní zvony využívaly jako zdroj materiálu pro válečné hospodářství.
Bukov a pernštejnské panství
Bukov leží v jihovýchodní části okresu Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1285. Po roce 1500 se obec začlenila do pernštejnského panství a její pozdější vývoj ovlivnilo také dělení dvora mezi familianty.
Kostel dnes spadá pod farnost v Rožné a pravidelně se v něm konají bohoslužby. Mimo ně nemusí být vstupní režim stálý; možnost návštěvy lze zjistit u farnosti nebo obce. Kostel tak zůstává výraznou dominantou Bukova, ať už si ho člověk prohlédne zevnitř, nebo při průchodu obcí zvenčí.