Lesní cesta přivede návštěvníky na skalnatý ostroh nad levým břehem Malše, kde se v nadmořské výšce kolem 600 metrů nachází zřícenina hradu Louzek. Místo leží v katastru Suchdola u Bujanova, zhruba čtyři kilometry jižně od Kaplice. Kromě zbytků zdí jsou tu patrné příkopy a valy; Louzek, někdy označovaný také německým jménem Lauseck, je dnes především čitelnou stopou někdejšího sídla v členitém lesním terénu.
Co prozrazují zbytky hradu
Ostroh ze severu obtéká potok, který se vlévá do Malše. Přirozenou ochranu doplňovaly hluboké příkopy a valy, zatímco přístupová strana vedla od západu a severozápadu. Při procházení areálu lze rozpoznat polohu předhradí i hradního jádra a sledovat, jak stavitelé využili svahy nad řekou.
Menší předhradí mělo hospodářskou funkci, jeho dřevěné stavby se ale nedochovaly. Vlastní jádro mělo podle památkového popisu pětiúhelný půdorys a zahrnovalo také roubenou komoru. Louzek tak vedle kamenných částí využíval i dřevěné konstrukce. Dochovaly se úseky velké věže, paláce a dalších dvou staveb; zdivo z lomového kamene dosahuje místy až osmi metrů. Části hradu byly v minulosti rozebrány na stavební kámen, celkové uspořádání však lze v terénu stále rozeznat.
Hrad stál u historické cesty spojující Čechy s Horním Rakouskem a patří do širšího pásu hradů a tvrzí v povodí Malše. V okolí se nacházejí také Pořešín, Velešín, Sokolčí a tvrz Tichá. Památky na české i rakouské straně propojuje projekt Zemská cesta.
Počátky Louzku nejsou jisté
Archeologické nálezy ukazují, že ostroh byl osídlen nejpozději na konci 13. století. Nejde však o přímý důkaz, že už tehdy na místě stál kamenný hrad. Dendrochronologická analýza dřeva zazděného v hradní zdi určila, že strom byl pokácen v roce 1357, a potvrzuje tak stavební činnost v polovině 14. století.
Jedna z teorií připisuje založení hradu Janu z Maršovic po roce 1382, jiní badatelé hledají možné zakladatele mezi pány z Pořešína. Dostupné nálezy spor nerozhodují. První písemná zmínka o Louzku se spojuje s rokem 1421, kdy se v pramenech objevil Harachéř z Louzku, patrně Petr Harachéř a pravděpodobně rožmberský purkrabí na Vítkově Hrádku.
Po roce 1423 přešlo louzecké panství na Jana Malovce z Malovic. Jeho synové hrad v roce 1448 přenechali Oldřichovi z Rožmberka a Louzek se stal součástí panství Nové Hrady. Ve srovnání s důležitějšími sídly rožmberského dominia ztratil strategickou i správní úlohu a postupně pustl. Roku 1541 už byl v popisu novohradského panství uveden jako opuštěný. Na planině před hradem později stával také hospodářský dvůr, který zanikl; ruiny pak dál chátraly a pohlcoval je les.
Trasy vedou lesem k volně přístupné zřícenině
Louzek je kulturní památkou od roku 1958 a vstup do areálu je volný. Nejde o upravený návštěvnický areál s pokladnou nebo zázemím. Terén je místy zarostlý a členitý, v okolí zbytků zdiva, příkopů a svahů je proto třeba dávat pozor; na cestu se hodí pevná obuv.
K hradu vedou značené turistické trasy: modrá z Kaplice směrem na Rychnov nad Malší a žlutá z Bujanova k Benešovu nad Černou. Kolem zříceniny prochází rovněž Zemská cesta. Pro kratší návštěvu lze využít parkoviště u hlavní silnice poblíž Bujanova; odtud je to k hradu podle zvolené cesty přibližně půl kilometru až jeden kilometr.