Od silnice je hřbitov vidět, dovnitř se však vstupuje přes travnatý nebo nezpevněný terén. Za vysokou zdí se nachází jediný dochovaný ze tří židovských hřbitovů, které v minulosti v Budyni nad Ohří existovaly. Areál o rozloze přibližně 2 910 metrů čtverečních tvoří také obřadní síň a několik set náhrobků.
Místo spojené s dějinami Budyně
Židovské osídlení města je doloženo od první poloviny 16. století. Na počátku 17. století už zde fungovala samostatná židovská obec. Její členové žili poblíž města, věnovali se řemeslům i obchodu a měli vlastní náboženské instituce.
Nejstarší ze tří budyňských pohřebišť se nacházelo u městských hradeb. Roku 1787 bylo zrušeno a později zaniklo; nedochoval se ani takzvaný tyfový hřbitov na katastru Nížeboh. Dnešní areál vznikl patrně v roce 1787, kdy židovská obec získala od vrchnosti pozemek za Matkobožským rybníkem. V letech 1843 až 1857 se hřbitov rozšířil.
Náhrobky několika generací
Na hřbitově stojí přibližně dvě až tři stovky náhrobků. Uváděné počty se liší podle toho, zda zahrnují také poškozené kameny a jejich torza. Památky pocházejí z období od konce 18. století do druhé světové války.
Rozcházejí se i údaje o nejstarším dochovaném náhrobku. Často se za něj označuje kámen z roku 1798, databáze historických hřbitovů však uvádí také náhrobek z roku 1764, který byl na místo přenesen ze staršího pohřebiště. Nápisy a výzdoba kamenů zachycují proměny pohřební kultury.
Obřadní síň a postupná obnova
V rohu hřbitova u vstupní brány stojí novorománská obřadní síň, která sloužila při pohřebních obřadech. V interiéru se zachovaly části iluzivní výmalby, jež měla prostoru dodat slavnostní vzhled, i pamětní deska věnovaná donátorům.
Obnova areálu probíhá od roku 2002. Opraveny byly obvodová zeď, brána i obřadní síň a pokračovalo také restaurování náhrobků. Zachovaný celek tak stále ukazuje původní podobu hřbitova.
Od početné obce k deportacím
Nejvíce členů měla budyňská židovská komunita v 19. století. V roce 1849 zde žilo 238 Židů, v roce 1880 jich bylo 113 a roku 1900 celkem 105. Do roku 1930 počet klesl na 39 osob, mimo jiné kvůli stěhování do větších měst a změnám společenských poměrů.
Za nacistické okupace byla v únoru 1942 většina budyňských Židů odvezena přes shromaždiště v Kladně do Terezína. Zahynulo 33 lidí, jejichž posledním trvalým bydlištěm byla Budyně. Po druhé světové válce už se židovskou obec nepodařilo obnovit.
Přístup k hřbitovu
Hřbitov leží přibližně kilometr jihovýchodně od centra Budyně, v polích směrem na Vrbku. Administrativně spadá do katastrálního území Vrbka u Roudníčku, které náleží k Budyni nad Ohří. Přístup vede po nezpevněné cestě nebo trávě a při vyšší vegetaci může být méně pohodlný.
Areál bývá uzamčen a možnost zapůjčení klíče se může měnit; podmínky lze zjistit u správce nebo Federace židovských obcí. K hřbitovu vedou souřadnice 50.3971431, 14.1349708. Návštěvu lze spojit s budyňskou synagogou, která byla po rekonstrukci zpřístupněna veřejnosti v roce 2024.