Při procházce brněnským centrem můžete Monterovy domy potkat na několika místech, aniž byste tušili, kdo je navrhl. Jedním z nejvýraznějších je Margarethenhof, někdy uváděný také jako Margaretenhof, v Běhounské ulici. Dnes si ho mnoho lidí spojí s cukrárnou Aida, jeho význam je ale širší.
Čtyřpatrový nájemní dům vznikal v letech 1905 až 1907 a uzavírá úzký blok směrem k Jakubskému náměstí. Pozornost poutá už průčelím, při bližším pohledu však vyniknou i detaily, na nichž se Maxmilian Monter podílel osobně. Jeho práce zasahovala také do uměleckořemeslných prvků, interiérové výzdoby a výmalby.
Stavby rozeseté po brněnském centru
Maxmilian Johann Monter, jehož jméno se objevuje i ve variantě Maxim Johann Monter, působil v Brně mezi lety 1904 a 1910. Do města přišel jako profesor státní německé průmyslové školy a zároveň si zde otevřel vlastní architektonický a malířský ateliér.
Brno tehdy procházelo rychlou proměnou. Nové domy vyrůstaly mimo jiné na pozemcích uvolněných při asanaci a přestavbě starší zástavby. Monter navrhl řadu nájemních domů právě v těchto nově se měnících částech města.
Jeho realizace najdeme v Kobližné, Běhounské, Masarykově, Průchodní a Radnické ulici, na Jakubském a Kapucínském náměstí i na Zelném trhu. Nejde tedy o jedinou stavbu mimo hlavní trasy, ale o soubor domů, které jsou součástí každodenního obrazu historického centra.
Rukopis, který se během let proměňoval
Monterovy brněnské domy nevypadají jako série podle jednoho neměnného vzoru. Na některých je patrný pozdní historismus, jiné zdobí secesní prvky a další už působí uvolněněji, s náznaky modernistického uvažování. Je na nich tak možné sledovat, jak architekt kolem roku 1900 hledal vlastní výraz.
Nejkomplexněji se jeho přístup projevil u Margarethenhofu. Monter dům chápal jako Gesamtkunstwerk, tedy jako celek, v němž spolu souvisejí architektura, dekorace, vybavení i interiér. Stavba proto nekončí u uliční fasády.
Jedním z poznávacích prvků je konvexní tvarování, které se opakuje v celkové kompozici i v drobnějších detailech. Štuková výzdoba využívá geometrizované motivy namísto robustního historického ornamentu a domu propůjčuje výraznou, ale ne těžkopádnou podobu. Kavárenský prostor byl později, v roce 1911, upraven Bohumírem Františkem Antonínem Čermákem; projekt celého domu je připisován Monterovi.
Trasa mezi nárožími a fasádami
Monterovy realizace se dají vnímat jako městská galerie rozptýlená v ulicích. Procházka může vést od Jakubského náměstí přes Běhounskou a Radnickou ulici až k Zelnému trhu. Další domy čekají v Masarykově a Průchodní ulici nebo na Kapucínském náměstí.
Při takové procházce nejde jen o hledání nejzdobnějšího průčelí. Zajímavé je sledovat, jak jednotlivé domy zapadají mezi starší stavby, jak pracují s nárožím a jak se v jejich měřítku odráží doba vzniku. Monterova architektura připomíná, že podobu historického centra netvořily pouze významné veřejné budovy. Velkou roli sehrály také nájemní domy, které doplnily nové parcely a dodnes formují ulice v centru Brna.
Přednáška o Monterovi v Domě umění
Architektovu tvorbu i jeho působení v Brně přiblíží přednáška historičky architektury Pavly Cenkové. Koná se ve čtvrtek 1. října 2026 od 17 hodin v Domě umění města Brna na adrese Malinovského náměstí 652/2. Přibližně devadesátiminutový program připravuje Brněnský architektonický manuál v rámci Dne architektury.
Dům umění tentokrát není Monterovou stavbou, ale místem konání přednášky. Nachází se přímo v centru, odkud lze pokračovat za jeho realizacemi. Dostupnost vstupenek, kapacita i případné organizační změny se mohou měnit.
Monterův životní příběh má vedle architektonické i tragickou historickou stránku. Narodil se roku 1865 v Kostelci nad Labem. Byl architektem a malířem a v roce 1942 zemřel v Terezíně, kam byl za německé okupace deportován spolu se svou manželkou. Jeho brněnské domy tak dnes vypovídají nejen o vývoji architektury na začátku 20. století, ale také o autorovi, jehož život přerušily dějiny.