Vránův mlýn stával těsně u břeclavského zámku, na Mlýnském náhonu. Dnes na jeho místě najdete rezidenční komplex, nikoli opravenou historickou stavbu. Obytné části ani vnitřní atrium nejsou volně přístupné, areál si ale můžete prohlédnout z veřejných cest v okolí zámku, zámeckého parku a náhonu.
Voda jako zdroj energie
Historie mlýna je spojená s hospodářským zázemím břeclavského panství. Nejstarší zmínky se v pramenech rozcházejí: městský dokument uvádí vrchnostenský mlýn už v urbáři z roku 1414, jiné materiály kladou vznik mlynářské živnosti až do 16. století. Na plánech z počátku 18. století jsou mlýnské provozy zakreslené na obou březích náhonu a dohromady zde mělo pracovat devět kol.
Voda nebyla jen součástí okolní scenérie, ale poháněla mlýnskou technologii. K vodnímu hospodářství patřila turbínová kašna, turbínový domek i samotný náhon, který měl být po roce 1921 rozšířen. Ve 30. letech se uvádějí dvě Francisovy turbíny, později také turbína Kaplanova. Hlavní budova měla čtyři patra a sousední sýpka dvě; společně tvořily výraznou dominantu poblíž zámeckého parku.
Od panství k průmyslovému mlýnu
V 19. století se provoz pojil s lichtenštejnským panstvím a firmou Markus Hoffmann a synové. Výraznou událostí byl požár v roce 1905, který poškodil zásoby i strojní vybavení. Roku 1919 si mlýn pronajal Jan Vrána z Moravské Nové Vsi a ve 30. letech zde působila firma J. V. Vrána. Provoz byl tehdy propojený s automatickým parním mlýnem v Moravské Nové Vsi.
Šlo o rozsáhlý průmyslový provoz. Pšeničná automatika měla kapacitu 1,5 vagonu a žitná 1,2 vagonu za 24 hodin. Ve dvorním traktu měl vzniknout sklad až pro 100 vagonů. V roce 1938 v areálu pracovali tři úředníci a patnáct dělníků.
Po požáru zůstaly jen zdi
Po druhé světové válce mlýn přestal fungovat; podle městských materiálů se tak stalo v 50. letech. Areál pak sloužil jako sklad, bez původního využití ale postupně chátral. Plán z konce 80. let na jeho přeměnu na ředitelství a hotel družstva Jednota se po změně poměrů v roce 1989 neuskutečnil.
Po privatizaci zůstal objekt dlouho prázdný. Dne 27. dubna 2008 jej těžce poškodil požár a zůstaly hlavně obvodové zdi. Zásah komplikovala blízkost zámku i sousední restaurace s penzionem. V letech 2022 a 2023 následovala demolice hlavní budovy a dvou charakteristických věží, která probíhala po etapách. Kvůli vodní ploše se při odvozu suti používaly speciální vory. Z původní stavby ani její technologie se nic nedochovalo a místo se označuje jako mlýniště bez mlýna.
Novostavba místo rekonstrukce
Současný komplex navrhli architekt Tomáš Havlíček a studio Létající inženýři ve spolupráci se Stavební firmou Plus. Nejde o kopii starého mlýna. Architektonický návrh pracuje s jeho siluetou, objemem a členěním, ale otevřeně představuje novou stavbu.
Čtyři křídla uzavírají vnitřní dvůr se zahradou. Do atria směřují pavlače a části fasád jsou obložené dřevem. Do okolí se budova obrací střídmějšími bílými fasádami, tmavými okny a lodžiemi v pravidelném rastru. Komplex má objem přes 30 000 metrů krychlových, zahrnuje 49 bytů a 19 apartmánů a podzemní garáže se 47 krytými místy. Vybavený je fotovoltaickými panely, tepelnými čerpadly a rekuperací; projekt uvádí energetickou třídu A, moderní vytápění a chlazení i částečnou energetickou soběstačnost.
Co si můžete prohlédnout
Vránův mlýn je soukromý rezidenční projekt, ne muzeum ani veřejně přístupná památka. Do atria a obytných částí se bez pozvání nebo předem domluvené prohlídky vstupovat nedá. Projektový web může za určitých podmínek nabízet prohlídku vzorového bytu.
Z veřejných cest kolem břeclavského zámku, zámeckého parku a Mlýnského náhonu je možné vnímat, jak nová stavba navazuje na prostor někdejšího mlýna. V okolní krajině se potkává vodní tok, romanticky přestavěný zámek a návaznost na Lednicko-valtický areál.