Brandýská zřícenina leží na táhlé ostrožně nad Tichou Orlicí a tvoří výraznou historickou dominantu města. Z někdejšího hradu dnes zůstaly části opevnění, terénní stopy vnitřního předhradí a pozůstatky hradního jádra. Přestože areál svou velikostí nemusí konkurovat nejznámějším českým zříceninám, jeho poloha a zachované stavební relikty umožňují dobře si představit, jak důležitým místem kdysi byl.
Začátky hradu zůstávají nejasné
Hrad vznikl nejspíše v poslední čtvrtině 13. století. Kdo jej nechal postavit, však není jisté. Za zakladatele bývá tradičně označován Jindřich z Prostiboře, toto vysvětlení ale odborníci nepovažují za zcela přesvědčivé. Zvažován je také Jindřich z Brandisa, přímý důkaz o jeho pobytu v Brandýse nicméně chybí.
První doložená písemná zmínka o Brandýsu nad Orlicí pochází z roku 1298, kdy se objevuje Sezema z Brandýsa. Na počátku 14. století se v pramenech uvádí Oldřich z Brandýsa. Ten se roku 1308 účastnil loupeživých výprav proti lanšperskému panství, které náleželo zbraslavskému klášteru.
Oldřich se později dostal do ještě vážnějšího konfliktu. Kvůli účasti na vraždě pražského měšťana Peregrina Puše byl v roce 1312 odsouzen k pouti do Santiaga de Compostela. Historie hradu tak od začátku souvisela s mocenskými střety, majetkovými spory i násilím, které nebylo ve středověkých poměrech výjimečné.
Husité hrad dobyli, později utrpěl znovu
Středověký hrad měl trojdílné uspořádání. Obranu posilovala štítová a parkánová zeď, zatímco hlavní hradní jádro se nacházelo ve vyšší části ostrožny. Poloha nad řekou poskytovala přirozenou ochranu a zároveň dobrý přehled o okolní krajině.
Roku 1421 hrad obsadilo a pobořilo husitské vojsko. Později byl opraven, další poškození však přišlo na začátku 16. století v souvislosti s převodem panství od Kostků z Postupic k Pernštejnům, který se odehrál kolem let 1505 až 1506.
Bohuš Kostka z Postupic nechal hrad ještě obnovit. Jeho význam ale postupně slábl. Jakmile přestal sloužit jako sídlo i správní centrum panství, nebyl důvod investovat do jeho další údržby. Od první poloviny 17. století zůstal opuštěný a začal se měnit ve zříceninu.
Torza paláce i pozůstatky vytápění
Při procházce areálem lze sledovat zbytky vnitřního předhradí, části hradeb a rozpadlé hradní jádro. Pozornost si zaslouží zejména suterénní prostory paláce. Ty připomínají, že hrad nebyl pouze obranným bodem, ale také obytným a technicky vybaveným sídlem.
Dochovaly se zde totiž také pozůstatky teplovzdušného vytápění. Systém přiváděl ohřátý vzduch do nadzemních místností, což na svou dobu představovalo pozoruhodné řešení.
Torzo v jihovýchodní části jádra se někdy označuje jako věž. Přesnější výklad ale může být jiný: podle památkových podkladů mohlo jít o pozůstatek mladšího renesančního paláce. Právě tato nejohroženější část prošla statickým a stavebním zajištěním a byla také zaměřena fotogrammetricky.
Záchrana trvá už od 19. století
O okolí zříceniny se začal už na konci 19. století starat Okrašlovací spolek. V roce 1884 nechal na místě osadit lavičky a postupně upravoval cesty i vyhlídková místa.
Důležitý krok přišel v roce 1931, kdy město Brandýs nad Orlicí koupilo zříceninu od velkostatkáře Oskara Parishe. Podle dostupných údajů ji vlastní dodnes. Na péči o hrad později navázal místní odbor Klubu českých turistů, založený v roce 1944. Jeho členové se zaměřili mimo jiné na záchranu palácového zdiva a renesančního okna, které se podařilo zajistit už v témže roce.
Od konce roku 2004 se ochraně areálu věnuje také Sdružení pro záchranu hradu Brandýs nad Orlicí. Spolupracuje s městem i památkovou péčí, takže dnešní podoba zříceniny není jen výsledkem přirozeného chátrání, ale také dlouhodobé snahy místních o její zachování.
Co čekat při návštěvě
Hrad se nachází přímo nad městem, není však klasickým prohlídkovým objektem s trvale stanovenou návštěvní dobou. Příležitostně se konají komentované prohlídky; jejich termíny je třeba zjistit u města nebo místního spolku.
Protože jde o zříceninu, mohou být nestabilní jak části zdiva, tak samotný terén. Opatrnost je nutná také u sklepních a suterénních prostor, jejichž vstup může být nebezpečný. Při prohlídce tak vyniknou především terénní stopy, zbytky opevnění a palácová torza, která se dochovala na ostrožně nad Tichou Orlicí.