Vydáte-li se z Božího Daru směrem na západ, přibližně po čtyřech kilometrech dorazíte do krajiny kolem Mysliven. Na říčce Černé tu v nadmořské výšce zhruba 959 metrů leží nejvýše položená vodárenská nádrž v Česku. K její hrázi se ale pěšky nedostanete: celý areál včetně ochranného pásma je veřejnosti trvale uzavřený. Výlet proto můžete spojit s okolními cestami a poznáváním historie zdejší krajiny.
Vodárenská nádrž za zákazem vstupu
Myslivny vznikly jako zdroj surové vody pro vodárenský systém, který zásobuje Jáchymov a Ostrov. Na úpravnu vody může přitékat až 30 litrů za sekundu. Vodní dílo se stavělo v letech 1956 až 1958 a do provozu bylo uvedeno roku 1959. Starší dokumenty někdy uvádějí období 1952 až 1959; rozdíl souvisí s tím, které etapy výstavby zahrnují.
Rozměry nádrže jsou ve srovnání s jejím významem skromné. Zemní sypaná hráz je dlouhá 130 metrů a nad terénem dosahuje nejvýše 5,57 metru. Zatopená plocha činí přibližně 4,06 hektaru a objem nádrže je kolem 60 000 metrů krychlových. Koruna hráze leží v nadmořské výšce 959,03 metru, maximální hladina v 958,45 metru.
Vstup i vjezd do ochranného pásma prvního stupně jsou zakázané, včetně přístupu pěších k hrázi. Myslivny tedy nejsou místem ke koupání, rybaření ani k procházce přímo kolem hladiny.
Rašeliniště ovlivňují vodu v nádrži
Krušnohorská rašeliniště a mokřady jsou pro zdejší krajinu typické a jejich výluhy se promítají také do kvality vody. Přítok přináší huminové látky a voda mívá nízké pH. Problémem mohou být i zvýšené hodnoty železa, manganu a dalších organických ukazatelů. V některých sledovaných vzorcích byly zjištěny také koliformní bakterie, které upozorňují na antropogenní znečištění v povodí.
Protože je nádrž objemově malá, změny v přitékající vodě se mohou projevit v celém vodním díle. Správce plánuje odtěžení sedimentů jako opatření, které má kvalitě vody pomoci. Jde o připravovaný plán, nikoli o již dokončenou rekonstrukci.
Po stopách horníků a vodohospodářů
V okolí Mysliven se setkává příběh zásobování vodou s někdejší těžbou cínu. Blatenský vodní příkop, technická kulturní památka vybudovaná v 16. století, začal vznikat roku 1540. Během čtyř let vzniklo vodní dílo dlouhé přibližně dvanáct kilometrů. Jeho voda poháněla zařízení hornoblatenského revíru a pomáhala při zpracování rud. Příkop byl za kulturní památku prohlášen v roce 1980 a v letech 1995 až 2001 prošel celkovou obnovou.
Podél příkopu vede naučná stezka s 23 zastaveními. Začíná asi 1,5 kilometru za Božím Darem a míří k Horní Blatné; jedno ze zastavení nese název Myslivny. Historii vodního díla tak lze poznávat z veřejné trasy, aniž by bylo nutné vstupovat do uzavřeného prostoru nádrže.
Další stopou po těžbě jsou sejpy, tedy haldy vzniklé při rýžování cínovce. Historická rýžoviště u Božího Daru se rozkládají na ploše přes 250 000 metrů čtverečních a patří k nejrozsáhlejším v Krušných horách. Jejich kopečky tvoří písek, štěrk, křemen a úlomky hornin. Bývají dlouhé pět až deset metrů a některé přesahují výšku dvou metrů. Další sejpy se táhnou níže po proudu Černé směrem k Myslivnám a Ryžovně.
Rašeliniště, Blatenský vrch i literární stopa
Veřejné trasy v okolí umožňují zamířit také k Ryžovně, Blatenskému vrchu nebo do Božídarského rašeliniště. Tamní naučná stezka měří 3,2 kilometru, vede převážně po povalových chodnících a doplňuje ji dvanáct informačních tabulí. Chodníky vedou citlivým mokřadním prostředím, a proto je důležité zůstávat na nich. Dominantou rezervace je Božídarský Špičák s výškou 1115 metrů.
Širší hornická krajina Abertamy–Boží Dar–Horní Blatná je spojena s památkami Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, který je zapsán na seznamu UNESCO. Myslivny mají také literární souvislost: původní osadu navštívil řecký spisovatel Nikos Kazantzakis v letech 1928–1930 a znovu v letech 1931–1932. Pracoval zde na eposu Odyssea a během druhého pobytu rozvíjel náměty budoucích filmových scénářů. Jeho pobyt připomíná památník na Božím Daru.
V zimě mohou sníh a silný vítr dočasně omezit průjezd po komunikacích směrem k Myslivnám, Ryžovně a Zlatému Kopci.